Kdo jsou přátelé ukrajinského národa?

Před několika dny jsem četl pozoruhodné prohlášení polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského v interwievu pro polskou zpravodajskou agenturu PAP: Podle toho, co já vím, čínské úřady během návštěvy prezidenta Janukoviče prohlásily, že jejich země má zájem investovat do ukrajinského zemědělství, ale v závislosti od budoucího podpisu Associační dohody." Ministr vysvětlil požadavky čínské strany přáním lépe ochránit své investice.

V Pekingu, takovým chováním od polského ministra byli pobouřeni, protože sprostě lhal. Hned další den, čínský velvyslanec na Ukrajině Zhang Xiyun řekl, že nesouhlasí s tvrzením, že spolupráce Ukrajiny s Čínou závisí na budoucí dohodě o přidružení EU k Ukrajině. Jak se sluší na východního diplomata, Zhang Xiyun delikátně dodal: "Stále mám pochybnosti o věrohodnosti nebo správnosti odkazu na slova pana Sikorského. Možná, že tyto pochybnosti jsou spojeny s nesprávností překladu."

* * *

Pravdu měl komentátor polského týdeníku Przeglad Krzysztof Teplitz, který v roce 2004 napsal: "I když se to nemá říkat nahlas, pro nás nejdůležitější v oranžových událostech na Ukrajině je to, že se odehrávají navztek Rusku a Putinovi."

Totéž vidíme dnes. Známý autor Krzysztof Piljavski ve stejném Przegladu píše: "Tentokrát, Lech Walesa se na Majdan nedostavil. Omezil se na to, že v Evropském parlamentě se ukázal u plakátu s nápisem "Solidarita s Ukrajinou". Neúčast v Kyjevě "člověka naděje" kompenzovali dva bývalí premiéři - Jerzy Buzek a Jaroslaw Kaczynski... Vypískáni v Sejmu a ve sdělovacích prostředcích, tito politikové mají tendenci k přímým akcím, fascinuje je slovo "revoluce" a schopnost "utřít nos" Kremlu...

"Vyrvat Ukrajinu!"- volala 26. listopadu Gazeta Wyborcza. Právě to je důvod, proč polští vojáci se vysadili v Kyjevě... Jak je vidět, k změnám ve vztahu polských politiků k Ukrajině a k Rusku od roku 2004 nedošlo. Až na to, že k provokacím vůči těmto zemím přidali provokaci proti Číně.

Politiky následuje většina polských médií. Například hlavní polská televize TVP ukázala 17. ledna zprávu novinářky Marii Stepan o Ukrajině. Řeč šla o "zákonech 16. ledna" namířených proti pokusu o převrat na Ukrajině. "Vytažení ze zástrčky. Nová diktatura. Putinizace" - tak strašila diváky novinářka.

Není pochyb o tom, že antimajdanovské zákony, včetně zákazu skrývat tvář pod maskou, stavět stany, vršit barikády bez povolení Ministerstva vnitra, blokovat vchod do státních institucí, zákaz průjezdu kolon o pěti či více vozidlech (zejména tím rebelové blokovali silnice), byly zavedeny z iniciativy prezidenta Ukrajiny Viktora Janukoviče.

Na hysterická slova reportérky paní Stepan ironicky odpověděl polský novinář Maciej Wisniewski v komentáři v rádiu "Hlas Ruska": "Je to fakt, ukrajinské demokracii nadešel konec! Jak žít v zemi, kde účastníkům demonstrací je zakázáno skrývat své tváře? Komu mohla přijít na mysl taková antidemokratická myšlenka? Byly v historii obdobné případy?

Bohužel, byly. Poslední precedens se konal 13. listopadu 2013, a vytvořil ho... polský prezident Bronislaw Komorowski. Mimochodem, už podruhé. Takový zákaz platí v Polsku během masových událostí, jako jsou sportovní akce.

Co je to za zemi, kde si občan nesmí postavit stan, kde chce? Putinizace ! Jak se zdá, paní Stepan předpokládá, že v Polsku, pokud někdo chce postavit stan před prezidentským palácem ve Varšavě, má na to plné právo. A, samozřejmě, tak to je přijato v celé "civilizované Evropě". Navrhujeme pro vyzkoušení provést takový experiment, například v Paříži, Ženevě a Berlíně.

Útok na demokracii: Občan Ukrajiny ode dneška už nemůže si dovolit postavit svou vlastní barikádu! Takže, s televizním kanálem TVP musí každý souhlasit. Každý, kdo po tom zatouží, by měl mít možnost postavit si svoji vlastní barikádu. Toto právo by mělo být zaručeno ústavou.

Pokud paní Stepan se svými kolegy se odhodlá k podobnému kroku (vřele jí doporučuji, aby zůstala v centru Varšavy), napište nám o tom půl hodiny před začátkem akce. Přijedeme, natočíme reakci policie, dáme video na YouTube a postavíme se na ochranu ústavních práv Marii Stepany.

Na Ukrajině už není možné zablokovat přístup k vládním agenturám. Skandál: to je nová diktatura! Koneckonců, každý Američan má právo zablokovat vstup do Bílého domu. A určitě je správné stavět barikády. Polská televize by měla dát za úkol svému zpravodaji ve Washingtonu postavit barikádu u vchodu do Bílého domu (samozřejmě, s maskou na tváři). Video s masakrem polského zpravodaje na internetu by posléze překonalo všechny rekordy" návštěvnosti.

Ukrajinská vláda ustoupila a zrušila "zákony 16. ledna". Orgie protivládních protestů však pokračuje. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski cítí nerozhodnost ukrajinského vedení, ale neuklidňuje se. Druhý den prohlašuje, že "radikální kroky "Pravého sektoru" a dalších polovojenských skupin demonstrantů, kteří protestovali proti použití síly, jsou oprávněné..."

Polskému politikovi snad ani nevadí, že ten "Pravý sektor" má v úmyslu skončit s ukrajinskou vládou, řešit "polskou otázku" a vyžadovat od Poláků vrátit "okupovaná území". Už se mluvilo o nároku na Lublin a Chelm těchto násilníků, kteří chtějí vládnout "od Sjana [řeka mezi Polskem a Ukrajinou - p.překl.] až po Don".

[Ukrajinský národní svaz je radikální ultrapravičácká organizace, založená r. 2009 v městech Charkov, Ljubotin, Poltava, hlavou je Vitalij Krivošejev. - p.p.] Takoví jsou - polští "přátelé ukrajinského národa", kteří jdou proti Ukrajině a zároveň proti Rusku a teď ještě proti Číně. A co si myslíte, v zájmu koho?

Když vezmete v úvahu polskou solidaritu s ukrajinskými nacionalisty a současně národní zájmy Polska, které zažilo Volynský masakr a jiná zvěrstva Ukrajinské Povstalecké Armády OUN-UPA vůči Polákům [1943-44, někteří bojovali proti Spojencům od války až do r. 1949 - p.p.], je těžké to pochopit. Jedině tak, že polská politika slouží zájmům někoho jiného. Můžete se dohadovat, koho.

Vladimir Nestěrov, http://www.fondsk.ru/news/2014/02/08/kto-takie-druzja-ukrainskogo-naroda-25637.html

od téhož autora: Ukrajina v boji USA proti EU

5.09.2014 - Dne 18. září ukrajinský prezident Petr Porošenko navštíví Spojené státy. "Tato návštěva - píše se v tiskové zprávě z Bílého domu - prodemonstruje podporu Spojených států Ukrajiny v její snaze o demokracii, nezávislost a stabilitu."

Bylo ohlášeno, že Obama posoudí s Porošenkem "Pokusy o diplomatické řešení krize na východě Ukrajiny", stejně jako podporu jejího úsilí, "aby ochránila svoji svrchovanost a územní celistvost". Z této diplomatické rétoriky lze udělat pouze jeden závěr: válka na Ukrajině bude pokračovat a Evropa bude ještě více závislá na Spojených státech.

Ještě v 90. letech minulého století se objevila myšlenka TTIP - Dohoda o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Spojenými státy a Evropskou unií (Transatlantic Trade and Investment Partnership - TTIP). V roce 1998, Evropanům se podařilo částečně zablokovat americké požadavky na liberalizaci vzájemného obchodu, ale už v roce 2008 Evropský parlament vyzval k prohloubení spolupráce mezi EU a USA, a v roce 2013 podpořil projekt transatlantické zóny volného obchodu. Mandát k jednání byl převeden na Evropskou komisi a vlády v Evropě byly prakticky vyloučeny z tohoto procesu. Jednání o TTIP vcházejí již v závěrečnou fázi, a vypracování souhlasu se očekává v roce 2015.

Bývalý výkonný ředitel MMF Dominique Strauss-Kahn řekl, že Evropa se nachází ve velmi nevýhodné situaci. Jednání se vedou "neprůhledně", dokumenty nejsou zveřejněny a nejsou diskutovány. Podle Strausse-Kahna, je naivní se domnívat, že smlouvy směřují pouze k liberalizaci celního režimu. Ve skutečnosti, Spojené státy chtějí zavést nová pravidla v Evropě - technické, environmentální, sociální. Potom, Evropa už nikdy se nestane nezávislým mocenským centrem. Nový trh v rámci TTIP donutí Evropany zavrhnout podporu "méně produktivních" odvětví ekonomiky, takže vše bude diktovat poptávka ve Spojených státech.

Stejný názor sdílejí i evropské levice a nové pravice, které dosáhly nemalého úspěchu v květnových volbách do Evropského parlamentu. Takže mluvit o vítězství v Evropě "Transatlantické ideje" je trochu předčasné, ale Američané by nebyli Američany, kdyby nepředvídali alternativní trasy pro úplnou, v první řadě ekonomickou podřízenost Evropy.

V posledních dvou desetiletích, evropští politici bezstarostně pozorovali stěhování své produkce do zahraničí. Plánovali další růst díky rozvoji služeb a zvýšení role finančního sektoru a pojišťovnictví. Nicméně, už počátkem let 2000, vzhledem k růstu nezaměstnanosti a přemýšleje o své politické budoucnosti, začali měnit svůj dřívější názor. Evropa, i když pomalu, přistupovala k reindustrializaci.

V této nové ekonomické politice Evropanů Washington viděl pro sebe hrozbu. Vzhledem k tomu, že rozšíření výroby vyžaduje větší spotřebu energie, Američané připravili řadu převratů na Blízkém východě. Arabské režimy, ochotné spolupracovat s Evropany (Muammar Kaddáfí dokonce financoval volební kampaň prezidenta Sarkozyho), byly nahrazeny islamistickými radikály. Samozřejmě, že islamisté se chovají k Americe stejně špatně, ne-li hůře, ale Spojené státy mají svoji vlastní ropu a zemní plyn, které Evropa nemá.

Dále Washington potřeboval vytvořit "slabý článek" v cestě ruského plynu do Evropy. S Běloruskem se mu to nezdařilo. Avšak hle - s Ukrajinou mu to vyšlo. Nejprve byl Majdan 2004, příchod k moci nových politických sil, potom "plynové války" let 2006-2009. "Plynový ventil", který kyjevské loutky přivíraly ve správnou chvíli, hrál roli efektivního "Straitjacketu" (svěrací kazajky) pro vzpurné Evropany.

Nástup k moci Janukoviče s jeho klanem "doněckých", kteří se snažili sedět na dvou židlích, se zaměřením jak na Washington, tak i na Moskvu, zámořské pány zjevně nenadchl. Nicméně, rozhodli se počkat až do voleb r. 2015 - přece nelze každý rok dělat převraty!

Ale vážnou korekci v kalendáři Američanů způsobilo Janukovičovo odmítnutí podepsat ke konci listopadu 2013 Dohodu o přidružení Ukrajiny k Evropské unii. A proto jim přišlo vhod dát do chodu další Majdan a nový státní převrat.

Současná válka na jihovýchodě Ukrajiny, v rámci samoprohlášených lidových republik - Doněcké a Luganské, je přímým důsledkem nástupu k moci v Kyjevě režimu, zrozeného převratem. Domácí politika, prosáklá duchem posedlým nacionalismem, rostoucí vliv neonacistů u moci, vytváření soukromých armád oligarchů feudálního myšlení, nadávky na adresu Ruska a Rusů, úplná podřízenost americké diplomacii, to vše nemohlo vyústit v nic jiného, než vyvolat protest ruského a rusky mluvícího Jihovýchodu země.

Avšak místo toho, aby vyslyšel legitimní požadavky obyvatelů Donbasu, Kyjev odpověděl válkou. Tato válka pokračuje, a to navzdory skutečnosti, že Doněcká i Luganská republika ještě dodnes souhlasí se zachováním jednotné Ukrajiny. Vyžadují pouze uznání zvláštního postavení jejich území a speciální status ruského jazyka. A to i přesto, že armády obou republik nastoupily do rozhodujícího protiútoku, který může mít za následek, že úřady v Kyjevě by mohly ztratit kontrolu nad celým pobřežím Azovského moře, až do Perekopa.

Válka bude pokračovat na příkaz Washingtonu, a jedním z jejích cílů je zkompromitovat vyhlídky na jakékoliv vzájemné dorozumění mezi Ruskem a Evropou, což povede k dalšímu oslabení Evropské unie a k úplnému podmanění Evropy Spojenými státy.

Se stejným cílem, existuje značné úsilí vyprovokovat Rusko k přímé interferenci do ukrajinského konfliktu s cílem přesvědčit Evropany o pradávné "agresivitě Rusů". A mnohých v tom přesvědčili. Stačí se podívat na polský a baltský tisk, přeplněný argumenty, že pokud Amerika nezasáhne, v jejich ulicích se objeví "ruské tanky", ne-li dnes, tak zítra.

Na rozdíl od mýtických "ruských tanků", čekají Evropany vážnější věci. V první řadě - Washington vnutil Evropě sankce vůči Rusku. K dnešnímu dni, je to nejvýznamnější úspěch USA v oslabení hospodářství EU. Už dnes můžeme tvrdit, že kvůli sankcím, hospodářství EU stagnuje, hrozí mu recese. GDP v Německu a Itálii po uvalení sankcí klesly o 0,2%, zatímco Pobaltské země očekávají 10%. Obecně platí, že ztráta evropanů díky sankcím, včetně finančního sektoru (v případě blokování ruských plateb v evropských bankách budou "vázané" stovky miliard eur), podle nezávislých odborníků, může být ne menší než 1 bilion eur.

To vše se děje za podmínek, kdy i bez sankcí situace v EU byla špatná. Jak konstatuje The Economist, "Německo se nachází na pokraji recese, Francie uvízla ve stagnaci, a italský GDP je o málo vyšší, než byl před 15 lety. Tyto tři státy tvoří dvě třetiny GDP celé eurozóny...".

Bližší pohled na obsah třetího kola sankcí, je snadné vidět, že jsou zaměřeny především na blokování technologické inovace ruského ropného průmyslu, a tím komplikovat dodávky ruských energetických zdrojů do Evropské unie. To znamená, že v první řadě jde o vytvoření dalších překážek pro re-industrializaci Starého světa. Vždyť jiný zdroj plynu pro Evropu v nadcházejících desetiletích se neočekává.

Diskuse o dodávkách břidlicového plynu ze Spojených států není seriozní. V samotné Americe se šíří hnutí proti produkci břidlicového plynu, přičemž už nejde jen o zájem pouhých ekologů, ale i olejářských magnátů, kteří nechtějí ustupovat od svých zisků. A konečně, tento plyn bude stát Evropany velmi draho: postavit speciální flotilu pro jeho dodávku jakož i přijímací terminály je něco docela jiného, než používat existující infrastrukturu dodávek z Ruska.

Když přistoupila na svou účast v sankcích, EU si zajistila vlastní porážku v konkurenční soutěži s Amerikou. To, k čemu dochází, lze ve významu důsledků srovnat pouze s druhou světovou válkou, kdy Evropani vlastníma rukama ničili svou ekonomickou moc ku prospěchu Spojených Států, které se tím převracely na supervelmoc.

V případě prodloužení na neurčitou dobu sankcí proti Rusku a vytvoření Transatlantické zóny volného obchodu, opuštění "evropské myšlenky" a konec Evropské unie jako nezávislý kulturní a hospodářský blok se stanou nevyhnutelnými.

Zdroj: http://www.fondsk.ru/news/2014/09/05/ukraina-v-vojne-usa-protiv-evrosouza-29328.html
článek vyšel ve stejnou dobu na Zvědavci - nevěděl jsem to, jinak bych se s tím současně nepřekládal...
Ještě jeden článek od Nesterova : http://www.zvedavec.org/komentare/2014/09/6137-skotske-referendum.htm