Nezasvěcený člověk nijak nechápe, proč najednou Státní department USA se tolik stará o úspěch lázeňské sezóny na Krymu. 14. srpna, kdy prezident Putin byl na návštěvě v Taurisu, mluvčí ministerstva zahraničí Mary Harf oznámila, že hlava ruského státu byla na poloostrově téměř prvním, přesněji jediným cestujícím od března 2014. Následovalo přesvědčivé vyprávění o tom, že turistická sezóna je narušena, ekonomika regionu je zničena a nic dobrého očekávat nelze.
Je zřejmé, že paní Harf, a jejím prostřednictvím ministerstvo zahraničí, chtěly říct něco jiného. Dá se předpokládat, že tímto způsobem Spojené státy kritizují Krym za opuštění Ukrajiny. Nicméně, i když Kyjev je nyní pevně přivázaný k Washingtonu, rozhodně to nebylo určeno jen pro Ukrajinu. S největší pravděpodobností, paní Harf chtěla svými slovy vyjádřit další myšlenku: kdyby nedošlo k "annexi" Krymu, kdyby jeho obyvatelé zůstali v lůně "silné a nezávislé Ukrajiny" a ubránili si své právo na demokracii, kterou by ji Spojené státy s radostí naučily, byla by teď plná lázeňská sezóna a ekonomika by kvetla. Odhozená nevěsta uvažuje: "Kdyby sis mě býval vzal..."
A vůbec, mnoho dobrého čekalo by na Krym, nebýt toho nešťastného referenda v březnu. O plánech Spojených států ohledně Krymu se nemálo mluvilo. Italský politolog Maurizio Blondet tvrdí například, že Krym měl mít od Američanů úlohu nahradit Černomořskou flotilu flotilou USA.
V posledních několika letech americké lodě často zajížděly do Černého moře. Formálním důvodem jejich návštěv bylo sledování iránského režimu, ale skutečnou snahou bylo přiblížit se ke Kavkazu, zavést kontrolu nad vodami Černého a Azovského moře, být blíže k Iránu, usnadnit si přístup k strategickým ložiskám ropy a zemního plynu a k hlavním transportním magistrálám. Někteří předpokládali, že Američané plánují nahradit Afghánistán, který je dnes hlavní mezinárodní bázou produkce drog, Krymem. No, a pokud si vzpomenete na ještě jednu schopnost Yankees, totiž přeměnu sídla jejich armády na zónu prostituce, pak budoucnost Krymu, kdyby vše prošlo podle úmyslů Washingtonu, mohla být kreslena v nejvýraznějších barvách.
Přičemž američtí "partneři" si byli tak jisti, že Krym "zvolí demokracii", že už vyhlásili výběrové řízení na opravy a rekonstrukce krymského majetku. Například, 5. škola města Sevastopol měla být přestavena na inženýrskou základnu námořnictva Spojených států. Rekonstrukce Republikánské dětské nemocnice Simferopolu předpokládala, že bude na pozemku nemocnice. Též byly plány instalace monitorovacího zařízení pro poslech vojenských kmitočtů i běžných telefonních rozhovorů - v budově 22. školy Sevastopolu.
Není to tak dávno, Victoria Nuland prohlásila veřejně, že Spojené státy na demokratizaci Ukrajiny utratily pět miliard dolarů. Ale bývalý spolupracovník NSA Scott Rickard říká, že Ukrajina stála Američany ještě více. Koneckonců, do demokracie investují s oblibou nejen vládních agentury, ale i osoby soukromé, neboť taková útrata se vrací, jakmile v zemích na cestě k demokratizaci k moci přijdou jejich lidé.
Tentýž Scott Rickard, sponzorován Spojenými státy, předpověděl Ukrajině nigerijskou budoucnost. V tom smyslu, že ložiskami bohatá Nigérie je jednou z nejchudších afrických zemí z hlediska životní úrovně. Tam, v Nigérii, tam je moc oligarchů i vnější řízení i permanentní chaos a slabá ekonomika. Předpokládalo se, že taková budoucnost čeká na Krym. Ale nedošlo k tomu.
Od chvíle, kdy Krym se spojil s Ruskem, Putin dvakrát navštívil poloostrov - v květnu při oslavě Dne Vítězství, a v srpnu. Cesta v srpnu byla čistě pracovní : prezident se zúčastnil zasedání Rady bezpečnosti ve štábu Černomořské flotily v Sevastopolu, setkání s poslanci Státní dumy, s pracovníky v kultuře. Místo posledních dvou zasedání bylo jasně symbolické: Jalta připomíná mezinárodní konferenci, která založila stabilní poválečný systém mezinárodních vztahů pro nadcházející desetiletí. Tento svět přestal existovat s pádem Sovětského svazu, ale George W. Bush se mýlil, když řekl ve Vilniusu v roce 2002: "Nebude už žádný Mnichov ani Jalta" (jinak řečeno, nyní zůstává jen "Washingtonský konsensus")...
Jaro 2014 označuje, jak již mnozí začínají chápat, změnu epoch v dějinách mezinárodních vztahů, neboť dochází k další změně v zásadách světového řádu. Srpnové pracovní setkání prezidenta Ruska v Jaltě všem prakticky doslova ukázala, že "Jalta" nikam nezmizela! A "Mnichov" už byl - každý si pamatuje, Mnichovský projev Putina z roku 2007. Právě tam řekl, že "v moderním světě unipolární model je nejen nepřijatelný, ale také nemožný" a že "jsme svědky velkého pohrdání základními principy mezinárodního práva. Navíc, nezávislé normy, ano málem téměř celý právní systém jednoho státu, především, samozřejmě, Spojených států amerických, překračují své národní hranice ve všech směrech: v ekonomice, v politice a v humanitární oblasti - a vnucuje je jiným národům [...], jsme došli k tomu okamžiku, kdy musíme vážně zapřemýšlet o architektuře globální bezpečnosti."
Jestliže v roce 2007 svět došel na rozhodující okamžik či hranici, po sjednocení Krymu s Ruskem lze směle říci, že dosáhl další významný milník v přestavbě mezinárodního systému z unipolárního k multipolárnímu.
V Jaltě, prezident hovořil o vývoji Krymu a Sevastopolu, o tom, co již bylo uděláno pro nové subjekty Ruské federace, a co bude třeba udělat. Práce před námi je obrovská. Putin podtrhl mírumilovnost Ruska a nejednou řekl, že "musíme konsolidovat a mobilizovat se. Ale ne pro válku nebo nějaké konflikty, ne pro konfrontaci s kýmkoliv, ale pro tvrdou práci ve jménu Ruska a pro Rusko... Je velmi důležité posílit jednotu ruské společnosti." V tomto ohledu, Krym může sehrát "jedinečnou, sjednocující roli pro Rusko", vždyť "Krymská zem pamatuje naše úspěchy a naše vítězství."
Jaltský Putinův projev zněl věcně, zaměřený na spolehlivost energetické soustavy poloostrova, rozvoj sociální oblasti, vytvoření nové infrastruktury... Mimochodem, stavba mostu přes Kerčský průliv podle plánu začne příští týden a bude dokončena do konce roku 2018.
Když se to tak vezme, Krym v roce 2014 přinesl Rusku nové naděje.