Srbsku hrozí nové separastické hnutí - tentokrát slovansko-muslimské. Ve Švédsku zahájila činnost první "oficiální reprezentace" oblasti Sanžak, nacházející se na jiho-západě Srbska poblíž hranic s Černou Horou. Srbští analytikové jsou toho názoru, že množství radikálních islamistů mezi muslimy Sanžaku je značně vyšší, než mezi Albánci v Kosovu.
Jak nedávno psal bosno-muslimský časopis Dnevni Avaz, v Göteborgu se objevila první vláda Sanžaku v zahraničí. Slavnostního zahájení jeho činnosti se zúčastnili představitelé islámské společnosti Švédska, v které značnou roli hrají občané s původem z bývalé Jugoslávie - z Bosny a srbského Sanžaku. Mezi hosty byli prezident výkonného komitétu Národní veče (parlamentu) Sandžaku Sead Šačirovič a hlavní mufti islámské společnosti v Srbsku Muamer Zukorlič.
"V našem boji za navrácení autonomie Sandčaku, ohlásili jsme otevření reprezentace v Brusselu a v Washingtoně, ale velice nás potěšilo, že skandinávští bosno-muslimové nám umožnili otevřít hlavní reprezentaci zde", prohlásil Šečirovič. O problémech islámského společenství v Srbsku hovořil Zurkorlič, zaostřiv pozornost na Sanžak.
Chceme-li pochopit otázku, jak daleko může zajít situace v Sandžaku, stačí si vzpomenout na tento případ: Dne 28. října jistý Mevlid Jašarevič, rodák z této oblasti, střílel na vyslanectví USA v hlavním městě Bosny - v Sarajevu. Po tomto incidentu srbská policie zahájila pátrání na jihozápadě země, kde zatkla 17 islámských extremistů, s nimiž "sarajevský střelec" spolupracoval. Srbský rozhlas pro zahraničí hlásil, že Sandžak je hlavní oporou wahhabitů v zemi. Je jich tam mnohem více, než v sousedním Kosovu.
Co je Sandžak? Oblast, nacházející se částečně na jiho-západě Srbska, částečně na severo-východě Černé Hory. Do konce 14. století byla centrem srbského středověkého státu Raška. Poté, za doby osmánské okupace, mnozí obyvatelé této zóny přijali islám. Když v roce 1878 jako výsledek rusko-turecké války Srbsko se opět osamostatnilo, Sanžak byl okupován Rakousko-Uherskem. Roku 1913 po První balkánské válce tato oblast byla rozdělena mezi Srbskem a Černou Horou hranicí, která přetrvala do dnešních dnů.
65% obyvatel srbského Sandžaku jsou muslimští slované (jejichž množství v Srbsku čítá 200 tisíc), ostatní jsou pravoslavní křesťané. Muslimové převládají v třech krajích na jiho-východě regiónu (u hranic s Kosovem), pravoslavní v třech sever-západních, u hranic s Bosnou. Během 20. století došlo k národnostnímu uvědomění muslimů Sandžaku, kteří víc a více pociťovali svoji příbuznost s muslimy Bosny a Hercegoviny. Mnozí Sandžaklii (tak je nazývali v Jugoslávii) se přestěhovali do Sarajeva a dalších měst Bosny.
Když na přelomu let 1980-1990 Jugoslávii zachvátila vlna nacionalismu, nevyhnula se ani muslimům Sandžaku. V oblasti fakticky existovala filiálka bosno-muslimské Strany demokratického hnutí (PDD). Do ní vešli všichni dnešní lídři sandžako-muslimského hnutí - Rasim Ljajič, Sulejman Ugljanin i mufti Muamer Zukorlič. Orientovali se na lídra bosňáckých muslimů a prvního prezidenta Bosny a Hercegoviny Aliju Izetbegoviče i na hlavního musftiho Bosny Mustafu Periče.
Sandžaklii se aktivně zúčastnili krvavé války v Bosně a Hercegovině 1992-1995. Podle očitých svědků, bylo mezi nimi vyšší procento islamistů-fondamentalistů, než mezi muslimskými obyvately Bosny. Muslimové Sandžaku se vyznačovali výjimečnou krutostí k pravoslavným Srbům, s nimiž historicky žili vždy v napětí.
V socialistické Jugoslávii Sanžak neměl žádné autonomie, což kategoricky nevyhovovalo muslimským obyvatelům kraje. V říjnu 1991 v Sandžaku prošlo referendum, v němž se většina vyjádřila pro autonomii "s právem připojit se k jiné republice". Chápejte, k muslimské Bosně. Brzo poté bylo založeno Muslimské národní veče Sandžaku (MNVS), ale vláda Srbska i prezident Slobodan Miloševič nátlaku nepodlehli.
V lednu 1992 MNVC přijal Memorandum o speciálním statutu Sanžaku, v němž vyžadoval založit v kraji parlament, vládu a policii. Západ tyto požadavky verbálně podpořil, ale jak USA, tak i EU se spokojily slovy. Do kraje vešla srbská vojska i část policie, nad 45 viditelnými muslimy ze Strany demokratického hnutí se konal soud. Ale západ, zaujatý válkou v Bosně a poté v Kosovu, problémům Sandžaku neudělil pozornost.
Dnes v Sandžaku působí několik muslimských stran a organizací. Nejradikálnější z nich je Bosenská Kulturní aliance vedená muftim Zukorličem. Tento nedávno vybízel spoluobčany bojkotovat sčítání lidu v Srbsku. Cítí se rovněž uražen formulací "srbská státní přislušnost" v oficiálních dokumentech.
Jednání muslimů v Sanžaku v mnohém je řízeno z Bosny a Hercegoviny (BH), konkrétně nejvyšším mufti tohoto státu Mustafou Ceričem. Jestli někdo může se stát faktorem stabilnosti v kraji, obzvlášť v Sandžaku, tak jsme to my v Sarajevu. My, bosňáci z BH, říkáme bosňákům ze Srbska, že stojíme za nimi, oni nejsou zapomenuti, my jsme jeden národ, který žije ve dvou státech. My jsme v Bosně, oni v Srbsku, řekl před dvěma roky.
Další osobnosti nacionalismu Sandžaklijů jsou lídr Sandžakské demokratické strany Rasim Ljajič a Bosenského memoranda za evropský Sandžak Sulejman Ugljanin. Jsou mírnější, než mufti Zukorlič, ale i v jejich programu je vidět znak separatismu. Oba žádají teritoriální autonomii. Pravda, neodmítají spolupráci s srbskými úřady. Nejen že neodmítají, ale jak Ljajič, tak Ugljanin mají dnes ministerská křesla.
V posledních letech žádostem muslimů Sandžaku stále pozorněji naslouchá Západ. V dubnu navštívila Bělehrad německá kancléřka Angela Merkel. Vyžadovala zajištění práv menšin srbskými úřady a v případě neuposlechnutí pohrozila, že Srbsko nebude vpuštěno do EU. Kromě toho, v září se konalo v regionu setkání představitelů ministerstev zahraničí Srbska i Turecka (Vuk Eremič a Achmet Davutoglu). Davotoglu otevřeně nabídl zprostředkovat uregulování problémů Sandžaku.
Přičemž těžko říct, že muslimové Sandžaku jsou v něčem zkráceni. Mají své poslance v Skupštině (parlamentu), dva ministry, své politické strany i náboženské svazy. Jejich Národní rada jedná na osnově zákona a má právo veta na veškeré otázky, týkající se islámské kominuty. Jediné, co jim prozatím nedali, je teritoriální autonomii v tom ohledu, že na oficiálních dokumentech Sandžak nese svůj původní srbský název "Raškská oblast".
Prozatím srbským úřadům se dařilo zadržovat plíživý separatismus v Sandžaku. Ale vše mluví o tom, že Bělehrad bude muset se utkat s vnějším vlivem. Otevření reprezentace ve Švédsku, prohlášení Angely Merkel a Ahmeta Davitoglu vypadá jako seriozní výstraha. Od které není daleko do kosovského scénáře...