Mám v ruce knížku v šedém přebalu, vydanou Ministerstvem spravedlnosti v roce 1950. Knížka má název: Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice. Pojednává o soudu s levicovou liberální političkou, JUDr. Miladou Horákovou a spol., u Státního soudu v Praze. Je zde uveden obžalovací spis, dále všechny výslechy svědků, závěrečné řeči prokurátorů i obhájců, a pak "spravedlivý" rozsudek. Knížka, která byla vydaná v 140 000 výtiscích, útočí se zlobou na obžalované a na jejich politické přesvědčení, je psaná s nenávistí proti všemu svobodomyslnému, s nenávistí k přirozené lidskosti, která velí mít vlastní rozum. Dalším úkolem té hrůzostrašné knížky je zastrašit veřejnost, aby byla povolná k novým, komunistickým pořádkům.
A pak přede mnou leží druhá knížka. Vydala ji Západočeská univerzita v Plzni, jenom prý v 150 výtiscích a nese název E-antisemitismus. Napsala ji Věra Tydlitátová, nechvalně známá z mnoha internetových diskusí a také tím, že vidí ducha zla tam, kde není. V. Tydlitátová - jak sama píše - od roku 1989 pečlivě zaznamenávala projevy tzv. antisemitismu v naší zemi, a potom, když se rozběhl internet, kontrolovala určité internetové webové stránky, sledovala jejich články, zaznamenávala jména autorů, a ty pak podrobila neúprosnému hadímu pohledu sionistického cenzora-hodnotitele. Výsledek se pak zapsal do jakéhosi resumé, z něhož pak vznikl pamflet E-antisemitismus. Knížka E-antisemitismus je psaná drobným písmem, přesto má 411 žlučovitě napsaných stránek; při normálním písmu by jinak smolná kniha paní Tydlitátové měla aspoň stránek tisíc, což by vydalo na dva díly. Tak pozorná byla - a je stále! - samozvaná inkvizitorka paní Tydlitátová a její devótně oddaní pomocníci.
Zamýšlím se, zda mezi těmi oběma knihami je nějaký rozdíl? Jistě je. Když ne jiný, tak časový; rozdíl mezi nimi je zhruba 65 let. Něco je ale spojuje. Je to nenávist. Obě knížky spojuje právě nenávistná dikce obou autorů - jak estébáckého pisálka první knížky, tak hanopisu V. Tydlitátové. A co je ještě bezpochyby spojuje, je zastrašení veřejnosti a snaha po kriminalizaci slušných lidí s vlastním názorem.
V. Tydlitátová, vzdělaná intelektuálka, krajně netolerantní, dogmaticky zaslepená, dští oheň a síru na hlavy svobodymilovným lidem, kteří i navzdory zastrašené většině gójů říkají nahlas, co považují za správné, a nebojí se prstem ukázat na "nahého krále". Z knihy čiší odpor a nenávist ke všemu, co samozvaní vyvolenci nepokládají za správné, například být antisemitou. A co to je antisemitismus? Ještě mi to nikdo nevysvětlil.
Necítím nenávist k židovské rase, neboť vím, že Bůh Stvořitel dal všem lidem bez rozdílu ras nadpřirozenou duši, vybavenou rozumem a svobodnou vůlí. V této ontologické rovině jsou si všichni lidé rovni. Odmítám však míchání ras a kultur, tzv. multikulturalismus. Jsem přesvědčen, že každá lidská rasa dostala od Boha na zemi své místo určení: Černoši Afriku, žlutí Asii, hnědí Polynésii, bílí Evropu. V těchto koutech zeměkoule se každá rasa má snažit o dobro svého žití, a neplést se vychytrale mezi rasy jiné a žít na jejich úkor.
Ano, přiznávám, jsem antijudaistou. Poněvadž Židé ukřižovali našeho Pána Ježíše Krista, Syna Božího. Židé briskně odmítají víru v Krista Pána a celých dva tisíce let mají jejich judaističtí představitelé utkvělou představu, že musejí křesťanskou Církev, založenou Ježíšem Kristem - podle těla z jejich krve - sprovodit ze světa. Zatím slaví dílčí úspěch, neboť se jim svými podvratnými akcemi, oděnými do hávu křesťanství, podařilo obalamutit na svou stranu část církve. Bůh ale kříží talmudistické plány, církev se jim nepodaří zlikvidovat. Zatím ovšem se píší různé hanopisy, různí kolaboranti v církvi se předhánějí, kdo z nich více vzývá Davidovu hvězdu, která už je ale za zenitem.
Antisionista jsem proto, poněvadž Židé ve své zaslepené nenávisti vůči gójským národům vymysleli časem něco, čemu říkají liberální demokracie. Její ideologií jsou tzv. lidská práva, která ale skutečnému lidskému životu jsou na hony vzdálená a která se v rukou sionistů staly klackem k rozbíjení gójských rodin a kulturních tradic evropských národů.
Nejmocnější stát liberální demokracie - zatím! - Spojené státy Americké se tato zhovadilá lidská práva snaží násilím protlačit do celého světa. V pozadí tohoto vpravdě válečnického tažení jsou židovští bankéři a průmysloví magnáti vesměs židovského původu. A právě tak, jako stát Izrael se ke své existenci potřebuje stále vymezovat proti svým nepřátelům - kdyby nebyli, tak si je vymyslí -, podobně i liberální demokracie na bodácích vyvážejí svou ideologii do celého světa.
Všimněme si: Pomocí agrese kdysi Sovětský svaz do světa vyvážel svou ideologii, a dnes totéž dělají USA! Násilnému exportu tzv. lidských práv do celého světa se říká sionismus; odvozený termín od židovského sionismu z 90. let devatenáctého století. Jako tenkrát, tak i dnes, sionisté operují nevybíravými prostředky, nejlépe válkou. Vidíme to v celém světě, naposledy na Ukrajině.
Po druhé světové válce měl sionismus před bolševickým nebezpečím obranný charakter. Ale zhruba od 70. let minulého století američtí sionisté vsadili na ofensivní útočnou kartu, čímž vyhráli studenou válku. Dnešní sionismus, proces, který Židé nastartovali ve světovém měřítku zhruba po vyhrané šestidenní válce v roce 1967, z naprosté většiny uplatňují jejich satrapové a kolaboranti v celé řadě gójských národů, nejmarkantněji v Evropě.
Každý slušný člověk musí takovou nenávistnou ideologii a systém odmítnout!
Knížka Proces s Horákovou a spol. reprezentuje komunistickou dobu. Byla to doba veřejně proklamovaného optimismu a radosti, všude samý úsměv, na plakátech rozzářené ženy sedící na traktoru s úsměvem od ucha k uchu, v Rudém Právu úspěšné plnění 1. pětiletého plánu. Ale běda, když se někdo opravdu zasmál, nebo - nedej Bože - dělal si legraci z mocných: Tak to na vlastní kůži poznal pracovní metody estébáckých dervišů, a jistě ho neminula zdravotní dovolená v uranových dolech.
Tak jako humoru nerozuměli komunisté, nerozumějí mu ani V. Tydlitátová se svými pomocníky v oboru. Svého času si na FB dělali dva hoši legraci a veřejně napsali, že by měli paní T. sledovat. Věděli, že jejich legrácku čtou i lidé nepovolaní - v tom byl ten skrytý žert. A paní Tydlitátová z toho vyvodila, že se ti hoši na ní dopouštějí stalkingu - což ve své knize neopomenula dvakrát připomenout.
Podle V. Tydlitátové k tomu, aby orgány činné v trestním řízení konaly podle "práva", stačí vůle státních zástupců, i policie samotné. Zákony prý jsou po ruce, stačí je jen uplatňovat. Píše o tom V. Tydlitátová ve své knížce, ze které čtenář cítí, jak je jí líto, že všichni ti, o nichž píše, nemůže zavřít do koncentračního tábora, nejlépe vyhlazovacího.
Zatím však totalita společnosti, na níž ovšem lidé jako V. Tydlitátová dnem i nocí horečnatě pracují, ještě nedosáhla takového stupně, zatím ještě lidé nemají natolik vymytý mozek - všechno je otázkou času -, takže pendreky, křečovitě sevřené v rukou lidí s tváří chladných násilníků a na nás namířené, asi - k nelibosti paní Tydlitátové a spol. - zůstanou viset ve vzduchu.
Pamflet E-antisemitismus, více než jako hanopis o tzv. antisemitech, vypovídá spíše o jeho autorce.
http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/14345-udavacsky-pamflet-sociolozky-tydlitatove-e-antisemitismus-vypovida-vice-nez-o-tzv-antisemitech-spise-o-jeho-autorce-kdo-se-snazi-zardousit-svobodu-slova-.aspx
