Quantcast
Channel: Zpravodajství
Viewing all articles
Browse latest Browse all 55609

Potřebujeme vůbec školu?

$
0
0
O tom, jak "veřejné školství mrzačí naše děti, a proč se tak děje", píše John Taylor Gatto v článku "Proti školám".

Uvádím z něho některé citace, barevně zvýrazněné.









Úvodem začíná popisem nudy ve školách:



Učil jsem třicet let jak v těch nejhorších školách v Manhattanu, tak v těch nejlepších, a během té doby jsem se stal odborníkem na nudu. Nuda byla všude v mém životě, a pokud byste se dotázali dětí, což jsem často dělával, proč pociťují nudu, vždy mi dávaly stejnou odpověď: Říkaly, že práce byla hloupá, že nedávala smysl, že už učivo znali. Říkali, že chtěli dělat něco skutečného, ne jen pořád sedět. Říkaly, že se zdálo, že učitelé nevědí mnoho o předmětech, které vyučují a že zřetelně nemají zájem dozvědět se o nich více. A děti měly pravdu: jejich učitelé byli zrovna tak znuděni jako oni.

Nuda je obvyklý stav v učitelském povolání, a každý, kdo trávil nějaký čas ve sborovně, mohl si všimnout u přítomných učitelů slabé energie, stěžování si, deprimovaných postojů. Když se zeptal, proč se nudí, učitelé měli tendenci vinit z toho děti, jak se dalo očekávat. Koho by těšila výuka studentů, kteří jsou hrubí a zajímají se jen o známky? A to ještě v lepším případě. Samozřejmě, učitelé jsou těmi samými oběťmi stejné dvanáctileté povinné školní docházky, která tak důkladně zpracovává nejen studenty, ale ještě více i učitele samotné. Kdo je tedy na vině?

Vinni jsme všichni. Můj dědeček mě naučil to pochopit. Jednoho odpoledne, když mi bylo sedm, stěžoval jsem si, že se nudím, a on mi dal pohlavek. Řekl mi, abych už nikdy nepoužíval to slovo v jeho přítomnosti, že když jsem se nudil, byla to moje vina a nikoho jiného. Povinnost zabavit a zaměstnat se je jen moje vlastní, a lidé, kteří to nevědí, jsou nedospělí a je třeba se jim vyhnout, pokud je to možné. Jistojistě jim nelze věřit. Tato epizoda mě navždy vyléčila z nudy, a tu a tam v průběhu let jsem byl schopen předat tuto lekci některému pozoruhodnému studentovi. Nicméně nejčastěji jsem shledával marným proti všeobecně panujícímu mínění, že nuda a dětinskost je ve třídě něčím přirozeným. Často jsem musel odmítat zvyklosti, a dokonce i obcházet pravidla, abych dětem pomohl uniknout z této pasti.



Dále J. T. Gatto popisuje, jak se mu za jeho boj proti zaběhaným zvyklostem systém pomstil, záměrně poškozovali výsledky jeho práce, aby měli záminky k postihům, výpovědi ze zaměstnání až k odebrání licence pro výkon učitelského povolání.

Dochází k překvapivému závěru:



Co když není chyba v našich školách? Co když jsou takové, jaké jsou, tak odporující zdravému rozumu a dlouholetým zkušenostem jak učit děti, ne proto, že dělají něco špatně, ale naopak proto, že fungují tak, jak fungovat mají? … Je možné, že naše školy jsou navrženy tak, aby zajistily, že lidé nikdy nedospějí?

Opravdu potřebujeme školu? Nemyslím vzdělání, jen nucenou školní docházku: šest hodin denně, pět dní v týdnu, devět měsíců v roce, dvanáct let. Je tato smrtící rutina opravdu nutná? A pokud ano, kvůli čemu? Neskrývejme se za čtení, psaní a aritmetiku jako za zdůvodnění, protože dva miliony šťastných domácích studentů tento banální důvod vyvrací.



J. T. Gatto uvádí příklady slavných osobností, které nucenou školní docházkou neprošly a přesto se staly úspěšnými spisovateli, vědci, státníky a dodává:



V této zemi nás učí, že mít "úspěch" je závislé na absolvovaném vzdělání, ale to není pravda ani ve smyslu intelektuálním, ani finančním. A spousta lidí na celém světě našla způsob, jak se vzdělávat, aniž by se uchylovali k systému škol, které se až příliš často podobají věznicím.



Píše, že povinná školní docházka dostala ve Spojených státech svou podobu mezi lety 1905 a 1915, ačkoli byla koncipována mnohem dříve a zaváděla se po většinu devatenáctého století a vzorem pro ni byl pruský model, vytvořený vojenským pruským státem, jehož cílem bylo "redukovat co nejvíce individualit pokud možno na stejnou bezpečnou úroveň, chovat a trénovat standardizované občany, vyloučit jiný názor a originalitu. To je cílem školství ve Spojených státech … a to je jeho cílem všude jinde."



Uvádí další poznatky a důkazy o "prušáctví" ve školách, které přijaly ve svém obdivu pruské kultury její nejhorší aspekt: vzdělávací systém záměrně navržený pro průměrný intelekt, omezující vnitřní život a vůdčí schopnosti a zajišťující poslušnost a zvládnutelnost občanů. Přitom v Prusku bylo takové školství utvářeno na počátku 19. století jako pátá kolona v hrozícím stále silnějším demokratickém hnutí.



Škola v tomto duchu má šest základních funkcí, ve stručnosti:



1. Adaptace. Pevný návyk na autoritu, zbavení kritického úsudku.
2. Integrace, nebo také konformita. Všichni jsou vedeni ke stejnosti.
3. Diagnostika a zařazení. Každému je ustanovena vlastní sociální role.
4. Diferenciace. Vzdělávání odpovídá zařazení z bodu 3.
5. Selekce. Vyřazení nevhodných.
6. Propedeutika. Výběr elit pro řízení, hlídání a kontrolu.



Nepotřebujeme učení Karla Marxe o boji mezi třídami, abychom viděli, že je v zájmu komplexního řízení, ekonomického či politického, umlčet lidi dole, demoralizovat je, rozdělit je od sebe navzájem, a zničit je, pokud by neplnili své zadání. Třída předurčuje postavení, jak řekl Woodrow Wilson, jakožto rektor Princeton University, v roce 1909: "Chceme jednu třídu osob, které mají liberální vzdělání, a chceme, aby další třída osob, mnohem větší třída, se v každé společnosti z nutnosti vzdala výsady liberální výchovy a hodila se k plnění specifických těžkých manuálních úkolů."


Závěr je přesto optimistický a dává naději a návod, jak naše děti před semletím školní mašinérií:


Nyní dobré zprávy. Jakmile pochopíte logiku moderního vzdělávání, jeho trikům a pastím se dokážete poměrně snadno vyhnout. Škola vychovává děti, aby se staly zaměstnanci a spotřebiteli; učte své vlastní děti, aby se staly vůdci a dobrodruhy. Škola vychovává děti k poslušnosti; učte své vlastní děti myslet kriticky a nezávisle. Školou vychované děti se snadno nudí, pomáhejte těm svým rozvíjet vlastní vnitřní život tak, že už se nikdy nebudou nudit. Podněcujte je, aby vyhledávaly kvalitní poznatky z historie, literatury, filozofie, hudby, umění, ekonomie, teologie - všechno to, co jim neposkytují učitelé ve školách. Učte děti, aby dokázaly být samy se sebou, aby se dokázaly soustředit a vést vnitřní dialog. Školou vychovaní lidé mají strach být sami a hledají neustálé společenství prostřednictvím televize, počítače, mobilního telefonu, vyhledávají povrchní přátelství, která rychle uzavírají a rychle ukončují. Vaše děti by měly mít větší smysl života, a ony mohou.



Převzato z ostrova Janiky

a táto téma je síce o inom, ale predsa len aj o školstve ako takom, tak dávam sem linky ,



ktoré síce nepíšu slovenskí pedagógovia, ale to naše školstvo je ako cez kopirák...
N

Viewing all articles
Browse latest Browse all 55609

Latest Images

Trending Articles


Vimeo 11.6.0 by Vimeo.com, Inc.


Long Distance Relationship Tagalog Love Quotes


Tagalog God Quotes to inspire you


Re:Mutton Pies (lleechef)


FORECLOSURE OF REAL ESTATE MORTGAGE


Vimeo 10.7.0 by Vimeo.com, Inc.


Vimeo 11.6.1 by Vimeo.com, Inc.


Vimeo 11.8.2 by Vimeo.com, Inc.


Doodle Jump 3.11.35 by Lima Sky LLC


UPDATE SC IDOL: TWO BECOME ONE



Latest Images