Letopočet konverze Chazarů na judaismus nesouhlasí s letopočtem uvedeným v knize Sionismus. Uvádíme zde výňatek: "(Koestler) Ve svém bestselleru z roku 1976 The Thirteenth Tribe (Třináctý kmen) dokázal, že dnešní židé jsou z největší části potomky Chazarů, kteří přestoupili na judaismus sedm století po zničení Jeruzaléma (zničen v roce 70 n.l.) a po rozehnání malého počtu judaisticko-palestinských obyvatel římským císařem Vespasianem a jeho synem Titem. Chazaři, polokočovný turko-finský národ, se usadil na místech nynějšího jižního Ruska mezi Volhou a Donem na březích Černého, Kaspického a Azovského moře. Židé, kteří byli byzantským panovníkem Lvem III. vyhoštěni z Konstantinopole, nalezli domov mezi pohanskými Chazary. Kolem roku 740 zde v konkurenci s křesťanskými a muslimskými misionáři získali tamějšího vládce pro judaistickou víru. Některé detaily a podrobnosti těchto událostí jsou obsaženy v dopisech mezi chazarským králem Josefem a Hasdai Ibn Šarputem z Cordoby, který byl lékařem a jakýmsi ministrem zahraničí španělského muslimského chalífy Abdarrahmána. Když byla ve 13. století říše Chazarů rozvrácena Mongoly, uprchli její obyvatelé - na židovskou víru obrácení Chazaři - směrem severozápadním a stali se praotci aškenaziů (ruského, německého, baltského a polského židovstva). Tito "chazarští" židé počtem vysoce převýšili "židovské" židy, kteří se usadili v Evropě jinou cestou a v jiném historickém období. Proto velká většina východoevropských židů není vůbec semitská, a protože také většina západoevropských židů přišla rovněž z východu, resp. z východní Evropy, nejsou i oni z velké většiny semité." Předpokládáme, že v článku jde o chybu tohoto údaje
Nic nepřispělo k úspěchům sionismu v západním světě víc, než promyšlený útok na citlivé místo světového veřejného mínění - problém antisemitismu. V souvislosti s tím byly neustále přetřásány skutky nacistického Německa, které pochopitelně na křesťany působily otřesně. V kontrastu s tím bylo ještě celkem lichotivé, když se o někom prohlásilo, že je komunista. A byl to právě odpor křesťanů proti antisemitismu, který přispěl k vytvoření a potvrzení izraelského státu a dokonce připustil okupaci dobytých arabských území, a to i proti Chartě OSN a mezinárodní morálce. Všeobecná averze proti antisemitismu se stala tak silnou, že i plnokrevný Semita - Arab, jakkoli to zní absurdně, měl potíže, aby se proti těmto obviněním uhájil. V lednu 1978 byly narušeny mírové rozhovory v Jeruzalémě, když předseda vlády Begin obvinil z antisemitismu prezidenta Sadata a jeho ministra zahraničí.
Emociální reakce způsobená nacistickou genocidou židů dala vznik jedenáctému přikázání: "nebudeš antisemitou", a současně i dvanáctému přikázání "musíš být anti-antisemitský". S cílem realizovat tato nová přikázání odmítli anti-antisemité, vedení organizovaným židovstvem, základní rozdíl mezi odpůrci sionismu a těmi, kteří prostě nemají rádi židy. Dokonce i židovští antisionisté jsou nazýváni antisemity.
Že dosud existuje nenávist, genocida židů nacistickým Německem je pevně zakořeněná v povědomí člověka a že antisemitismus dosud existuje, nikdo nemůže popřít. Je to jeden z mnoha předsudků, které by měli být vymazány. Existence tohoto jevu by však neměla dát zelenou nemilosrdnému potlačování i té nejkonstruktivnější kritiky státu Izrael a sionistických organizací.
V roce 1913 byla založena Protipomlouvačná liga (Anti-defamation League - ADL). Vede neustálou kampaň, aby udržela antisemitismus "při životě" a využívá údajného antisemitismu k potlačování všech, kdo by se stavěli proti washingtonské politice "Izrael především". ADL je podporován ostatními židovskými organizacemi a je také velmi dobře financována. Původní posláni ADL, která odsuzovala opravdové předsudky, se změnilo ve špionáž a publikování zvláštní literatury motivované podporou Izraele a zaměřené na eliminaci kritiků sionistické taktiky.
Tato nejstarší a nejmocnější židovská organizace na světě, s ročním rozpočtem okolo 7,4 milionů dolarů, má svůj hlavní stan v New Yorku. Má dvacet osm krajských úřadoven v zemi a dvě v Kanadě, profesionální štáb v počtu 300 osob, včetně specialistů v oboru společenských vztahů a komunikace, výchovy, sociálních věd, náboženství a práva. Má své zástupce ve stovkách obcí od pobřeží k pobřeží a má tisíce tajných spojení s občany v USA a v Kanadě. Každá krajská úřadovna má svoje vlastní předsednictvo, složené z prominentních občanů příslušné oblasti. Prostřednictvím četných soukromých i veřejných informací, zaměřených údajně proti předsudkům a bigotnosti, vytváří ADL sama předsudky, které často hraničí s podvodem. V interview v časopise Treu hovořili tři vedoucí činitelé ADL - Benjamin Epstein, Seymour Graubard a Dore Schary - o užívaní tajných agentů. "ADL musí mít velmi širokou síť, aby všechno tohle mohla dělat," komentoval časopis Newsweek, který se snažil být jen velmi málo útočný. Nazval její metodologii "vysoce výběrovou". ADL často vydávala prostřednictvím dalších nakladatelství knihy, které svědčily o tom, že sionistickým záměrům je využívána vlastní špionáž. Obvinění z antisemitismu obsažena v té které knize vypadala věrohodně. Mnohá z nich byla ve skutečnosti pouze polopravdami velmi nepřesnými a pochybenými.
Američané, kteří dali v současné době jasně najevo, jak jsou citliví na hrozby vůči jejich soukromí a svobodě, když byla odhalena špionáž osob a s tím spojené nahrávání rozhovorů prováděné CIA, se nikdy nedozvěděli o tom, že se buduje něco, co by mohlo být nazváno "židovským gestapem" nebo největším nevládním špionážním systémem, který pracuje na západní polokouli. Ve své knize The Pledge (Závazek) konkretizuje velký přítel sionistů Leopard Slater mnohé tajné programy na pomoc Izraeli. Sionisté si zaregistrovali významné židy i křesťany v mnohých zemích světa. Jednali se soudci, úředníky z celnic a s politiky. Podle zprávy FBI prováděli i pašování zbraní a lidí z USA a Evropy do Palestiny až do doby, než došlo k válečnému střetu s Araby. Washingtonský ekonom Robert Nathan se přimlouval u Edgara Hoovera, aby pomohl osvobodit sionistické agenty, kteří byli zatčeni kanadských hranicích za pašování zbraní určených Izraeli. Bedny se zbraněmi byli ukradeny z armádního skladu na Havaji.
Pod pláštěnkou studia Talmudu učil v New Yorku právník Nahum Bernstein zásadám špionáže a boje muže proti muži. Tato "zpravodajská škola" patřila instituci ortodoxního náboženství, která se nazývala Národní rada mladého Izraele.
Prostřednictvím B´nai B´rith, ADL a různých sionistických a proizraelských skupin pokračovala izraelská zpravodajská služba v pronikání do všech sfér života Spojených států. Chrámy, synagogy a rabíni spolupracovali. Existoval dokonce cynický vtip, který koloval v Pentagonu: Každé důvěrné vojenské memorandum je zřejmě tištěno ve třech kopiích - "jedno pro Bílý dům, jedno pro ministerstvo zahraničí a jedno pro Tel Aviv".
Tajná pomoc Izraeli pokračovala také mimo území Spojených států. Na zasedání Výboru nevládních organizací OSN byla v roce 1970 vyslechnuta zpráva o podvratném programu špionáže ve východní Evropě, prováděném americkými židovskými turisti, objednaném a také placeném izraelskou vládou, avšak řízení z B´nai B´rith, což byl krycí manévr.
Růst antisemitismu, kterého se ADL a ostatní izraelské skupiny údajně obávaly, se hodil potřebám sionistů, kteří chtěli, aby si židé více uvědomovali své židovství. Uctívání etnického, universálního judaismu znamenalo v jejich očích pouze několik starých mužů s pokrývkou hlavy. Avšak pro masy zde byl nový vzrušující izrealismus a uctívání anti-antisemitismu.
Sionistické hnutí od samého počátku zcela jasně naznačovalo svůj vážný zájem na využití předsudku. Theodor Herzl vyjádřil naději, že jakýkoli antisemitismus bude "působit jako hnací síla, která jako vlna budoucnosti přivede židy do zaslíbené země." Herzl mimo jiné také napsal: "Antisemitismus vyrostl a pokračuje v růstu - já také."
Sdělovací prostředky velkých měst přispěly na pomoc a hrnec anti-antisemitismu se nepřestal vařit . Sionistická mašinérie měla pod kontrolou sdělovací prostředky, a tak neměla žádné problémy, aby zpracovala na podkladě tří základních témat:
1/ Arabský antisemitismus - nepřátelství arabských států a jejich představitelů, zvláště prezidenta Násira a později Jásira Arafáta a OOP, údajně pramení ze stejné bigotnosti a nenávisti, prokázané již v Hitlerově genocidě.
2/ Ruský antisemitismus - židé v Sovětském svazu a jinde za "železnou oponou" byli prý oběťmi teroru a musí jim být povolen návrat do Izraele.
3/ Křesťanský antisemitismus - bigotnost, která nejprve pronásledovala židy v Evropě, se údajně stále ukazuje v nepřátelství proti židům a zvláště proti izraelskému státu
Byl učiněn pokus spojit fašistickou aktivitu v Argentině s rostoucím podtónem antisemitismu v Egyptě. Na jaře roku 1975 požádal argentinský velvyslanec ve Washingtonu Alejandro Orfila svého dobrého přítele egyptského velvyslance Ašrafa Ghurbála, aby přijal spisovatele, který napsal šovinistickou publikaci. Ghurbál přijal spisovatele Patricia Kellyho na pouhé tři minuty. Kelly nemluvil vůbec anglicky a egyptský velvyslanec znal španělsky a italsky jen několik slov. Jediná další osoba která tam byla přítomna, byl fotograf, kterého Kelly přivedl. Nebyl přítomen žádný tlumočník. Přesto vzniklo "interview", které židovská telegrafní agentura v Buenos Aires nazvala takto: "Vyhlazovaní judaismu na Blízkém východě je předpokladem arabského osvobození." "Interview" bylo potom rozšířeno sionistickou sítí do celého světa.
Washingtonský týdeník Jewish Week nadepsal 3. dubna svůj článek: "Egyptský velvyslanec předpovídá vyhlazení judaismu." Pozdější komentář k "interview" přinesl i šovinistický brooklynský list Jewish Press (11.dubna), který byl nadepsán takto: "Vyhlazení židů." Dopisy. Které obsahovaly výstřižky tohoto "interview", se valily na egyptské velvyslanectví ve Washingtonu. Dokonce i vážený a seriozní anglický list Guardian otiskl podstatnou část tohoto "interview". Později však přinesl omluvu s tím, že "otiskl materiál černé propagandy, který získal z izraelských, z blíže neurčených pramenů".
Důvody jsou zřejmé. Ani náboženští ani světští vůdci mnohých židovských organizací si nepřáli zbavit se tak mocné zbraně. Kdyby odstranili předsudky, uvolnili by také oddanost k víře. Kdyby se snažili vymítit bigotnost, pak by fondy pro židovskou národní činnost vyschly. Proto se také s antisemitismem nic neděje. V tom také spočívá konspirace mezi rabinátem, židovskými nacionalisty a ostatními členy organizovaného židovstva v úsilí o udržování předsudků při životě tak, jak to doporučovali Goldmann a Herzl.
Z knihy Sionismus od Alfreda Lilienthala
-----------------
Nevím jestli bylo zrovna šťastné citovat Žida Lilienthala a jeho knihu Sionismus. A to z toho důvodu, že zmíněný sice hovoří o tom že židovské (sionistické) kruhy používají antisemitismu jako svého nástroje - ale zároveň do toho vsunul slova typu: "že se jim hodí udržování předsudků" - a tím nám vlastně rafinovaně podsouvá že antisemitismus je pouze předsudkem nežidů vůči Židům. Čili bych byl velmi opatrný s citáty těchto tzv. "antisionistických Židů" - jako je Lilienthal, Shahak, apod. Jinak je samozřejmě nesporné že židovské kruhy zneužili i tohoto pojmu pro sebe. Ještě počátkem 20. století je pojem antisemitismus chápán jako sebeobranné hnutí proti nadvládě Židů a jejich zločineckým cílům proti lidstvu! Současný zdegenerovaný člověk však sliší slovo antisemitismus - a vybaví se mu nějaké bezpráví vůči Židům. Čili největší zločinci ze sebe dokázali udělat trpící chudinky, což nemá obdobu v celých dějinách lidstva! Je to největší triumf Židů! Ocitujme si ale jak pojem antisemitismus charakterizuje jeden z největších znalců židovské otázky (znalec který v soudním procesu v Bernu v roce 1935 prokázal pravost Protokolů sionských mudrců a to že pocházejí ze židovských kruhů) Ulrich Fleischhauer v jeho knižním díle zvaném Pravé Protokoly sionských mudrců (Erfurt 1935):
"Antisemitismus je stejně starý jako Židovstvo samo. Všude, kde se Židé zdržovali, přesvědčily se hostitelské národy dříve nebo později o škodlivosti, ba nebezpečnosti židovského ducha.
Už ve starém Egyptě zhruba kolem roku 1 500 př. Kr. rozpoznal domácí národ národohospodářskou škodlivost Židů a vyhnal je ze země. Později v perské a římské říši byli Židé po počátečním trpění vysloveně opovrhováni. Tak např. píše Říman Seneca:
"Mravy tohoto prokletého národa se již rozšířily do všech zemí, a poražení vnutili své zákony vítězům." (Uvedeno v Seneca philosophus, ed. Bipont 1782, IV, p. 423.)
A Tacitus na toto téma říká:
"Židé se hnusí lidskému pokolení. - - - Opovrhují vším co je nám svaté, zatímco jim je dovoleno vše, co my považujeme za zločinné a bezbožné. - - - Jsou tím nejničemnějším národem." (Podle Tacitus Hist., 5, 1.)
Poté, co se Židé ve stále větším počtu rozšiřovali v evropských zemích a zpočátku na ně nikdo nevražil, vedl všude dříve či později jejich postoj k otázkám náboženským, hospodářským a sociálním ve vztahu k hostitelským národům k vyvolávání reakcí, které se občas zvrhly v hrůzná pronásledování a vyhánění. Od konce minulého století je to tzv. antisemitismus, který převzal roli bojovníka proti Židovstvu, a vyvinul se do své nejnovější podoby, do rasového antisemitismu.
Hlavním důvodem odporu vůči Židům není netrpělivost a nesnášenlivost hostitelských národů, ale nutná obrana.
Útočníkem totiž není antisemitismus, ale Žid.
Antisemitismus je vynucené obranné hnutí a není příliš rozhodující, že dříve spočíval spíše na základě věroučném, dnes záleží spíše v rasově-národnostním. Když si Židé stěžují na pronásledování, pak se zdá, že zapomínají na skutečnost, že ono pronásledování je logickým následkem jejich řádění. Způsob chování vůči hostitelským národům je osudově ovlivňován jejich charakterovými vlastnostmi, které jsou tak staré jako jejich národ a nikdy se asi nezmění".
http://diesirae.ic.cz/lilienthal02.html
http://poslusnost.wordpress.com/2008/05/10/zidovska-zbranantisemitismus/
http://www.lilienthal.czechian.net/kapitoly.html