...krátené...
Až na stručné zmínky v okrajových médiích to je skutečně tak - Evropský parlament je běžným lidem ukradený a Evropský židovský parlament je ještě větší šaškárna, o jejíž existenci ví jen fajnšmekři. Ani Židé sami netuší, co si o něm mají myslet a mnozí z nich se od něj i distancovali, jak si ještě ukážeme. Ale když ta možnost tady je, proč to nezkusit? Tak já to zkusím, Danuško, jo? Třeba to vyjde...
A tak na podzim 2011 probíhaly od 18. října do 15. prosince volby do Evropského židovského parlamentu, volilo se on-line po internetu a volilo prý na 400 tisíc lidí, kteří mají zastupovat židovské komunity ze 47 zemí, převážně evropských, ale ne nutně (najdeme mezi nimi Kazachstán, Uzbekistán, Azerbajdžán či Litvu). Z každé země bylo navrženo několik kandidátů a vybrán takový jejich počet, který poměrově odpovídá velikosti tamní židovské menšiny. Výsledkem je evropský "knesset", který má, stejně jako ten izraelský, 120 členů.
Za Českou republiku kandidovali tito pánové, resp. dáma: David Altprager, Aaron Gunsberger, Tomáš Kraus, Vasil Sadocha, Jiří Daníček, Karol Sidon, Daniel Kumermann, Dani Kolsky a Irina Shelly Gilmanová.
A Jan Fischer.
Nezvítězil. Nevadí. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Vyhráli širší veřejnosti neznámí Irina Shelly Gilmanová (jednatelka společnosti For You Centre s.r.o), Dani Kolsky (jednatel společnosti Ting s.r.o) a Vasil Sadocha (soudní tlumočník jazyka ukrajinského a ruského).
Tím bychom mohli tuto kapitolu klidně uzavřít. Jenže. Zajímavé je říci si, co vlastně Evropský židovský parlament je a pak také položit jednu otázku panu prezidentskému kandidátovi.
UKRAJINSKÉ DUO
Po zmíněných podzimních tříměsíčních volbách došlo letos v únoru k ustanovení Evropského židovského parlamentu (European Jewish Parliament - EJP) a v květnu pak proběhlo jeho první valné shromáždění. Sál k této slávě byl laskavě poskytnut Evropským parlamentem v Bruselu.
EJP své poslání definuje jako lobbing za zájmy Židů a židovského státu, a to jak prostřednictvím klasického Evropského parlamentu, tak i skrze další evropské instituce. Témata lobbingu jsou nasnadě - blízkovýchodní konflikt, právo Izraele na existenci v jeho stávajících hranicích, otázka Sýrie, Íránu, integrace Ukrajiny do EU, problematika vzrůstajícího evropského antisemitismu a nacionalismu.
Čím se EJP liší od podobných organizací, které rostou jako houby po dešti (Světový židovský kongres, Euroasijský židovský kongres, Evropský židovský kongres a mnohé další)? Podle ruských autorů, kteří si tohoto tématu všímají (například ruský publicista Ales Bolynskij) jde jen a pouze o boj o vliv v rámci světového židovstva. EJP je totiž politickým projektem dvou bohatých ukrajinských magnátů - Igora Kolomojskovo a Vadima Rabinoviče, kteří potřebují platformu pro své smělé plány.
Sami Židé mluví o netransparentnosti voleb, o tom, že se do tohoto parlamentu dostaly osobnosti, které o židovských problémech nic nevědí (sportovci, hvězdy showbyznysu apod.) či o podivném zastoupení postsovětských republik v tomto orgánu, třebaže nese přízvisko evropský.
Celkem přesvědčivě pak mnozí Židé argumentují tím, že takto pochybně utvořený orgán, jakým EJP je, nereprezentuje ani zdaleka zájmy všech Židů, ač se tak tváří, ale jen a pouze tvůrců tohoto projektu, v němž jsou daní "poslanci" pouhou stafáží, která má sloužit k pozdvihnutí prestiže obou velkopodnikatelů. Ti se nyní mohou chlubit naoko vlivnou organizací, vystupovat za ni a zvýšit tak svoji váhu na mezinárodních fórech a při všemožných jednáních.
Není totiž žádným tajemstvím, že tito dva dobrodruzi se nejprve snažili ovládnout Evropskou radu židovských komunit (když prý v roce 2010 tehdejšímu vedení nabídli 14 milionů dolarů, když jim organizaci se čtyřicetiletou historií přenechají). Až když se tento nápad nepodařil (Rada se koupit nenechala), rozhodli se jít cestou vytvoření vlastní alternativní organizace. Jedno, že jich jsou podobných mraky, založíme další. Co ještě nemáme? Parlament. Evropský židovský parlament. I proto slouží EJP v praxi spíše k rozdělení evropského židovstva a představitelé zmíněné podvedené Evropské rady židovských komunit zaslali proto Evropskému parlamentu a dalším představitelům EU dopis, ve kterém je nabádají, aby EJP nebrali vážně a vnímali ho jen jako osobní byznys dvou podnikavců.
Těm se ale přitom nadmíru daří. Po dohodě s kazachstánským miliardářem Aleksandrem Maškevičem ovládli navíc i Euroasijský židovský kongres (EAJC) a oslabili pozici konkurenčního Evropského židovského kongresu (EJC) Vjačeslava Kantora (to je ten, který u Petra Nečase lobboval za to, aby Nečas pomohl prosadit zrušení řecké ultrapravicové formace Zlatý úsvit) nebo Světového kongresu ruskojazyčného židovstva vedeného Borisem Špigelem. Mají tedy dobře našlápnuto získat si pověst mluvčích zájmů evropských Židů, jakkoli ti samotní proti tomu protestují.
Tento komentář by ale nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o duchovním pozadí EJP, alespoň tak, jak o něm píší někteří publicisté v ruskojazyčném prostoru. EJP má být totiž více než jen podnikatelský záměr. Má své náboženské zaměření, protože za ním stojí ortodoxní chasidská sekta, tzv. Chabad, věřící ve vyvolení židovského národa a v příchod Mesiáše, který je třeba uspíšit za každou cenu. Podle některých autorů je konečné osvobození židovstva příchodem Mesiáše možné urychlit nějakou velkou židovskou tragédií, třebas i uměle vyvolanou. Tvůrcům projektu EJP a jejich duchovním rádcům (rabínům) by se prý totiž líbilo, kdyby se Židé z celého světa pod tlakem shromáždili v Ukrajině, která má v celém plánu hrát velkou roli. Oba magnáti ji vidí jako bezpečné útočiště pro Židy v případě, že by stát Izrael v blízkovýchodním prostoru přestal existovat a to jak z demografických příčin, tak kvůli případnému válečnému konfliktu - navíc podle ortodoxních rabínů není Stát Izrael dílo Jehovy, ale nepokorných ambiciozních sionistů. Kdežto Ukrajina... Ta naproti tomu skýtá netušené možnosti. Je to historická oblast, ze které většina současných Židů pochází (chazaři), velká část ekonomiky této země je prý pod židovskou kontrolou a židovská komunita je zde tak silná, že když zde byl na návštěvě Šimon Peres, izraelský prezident, užasl a nevycházel z údivu, když viděl, co vše se tu podařilo jeho souvěrcům vybudovat. Pro zdar tohoto plánu je ale klíčové udržet Ukrajinu ze sféry nevyzpytatelného Ruska a proto se prý magnáti budou snažit lobbovat za její připojení k EU, tedy z vlivu Ruska ji vymanit.
A tak na podzim 2011 probíhaly od 18. října do 15. prosince volby do Evropského židovského parlamentu, volilo se on-line po internetu a volilo prý na 400 tisíc lidí, kteří mají zastupovat židovské komunity ze 47 zemí, převážně evropských, ale ne nutně (najdeme mezi nimi Kazachstán, Uzbekistán, Azerbajdžán či Litvu). Z každé země bylo navrženo několik kandidátů a vybrán takový jejich počet, který poměrově odpovídá velikosti tamní židovské menšiny. Výsledkem je evropský "knesset", který má, stejně jako ten izraelský, 120 členů.
Za Českou republiku kandidovali tito pánové, resp. dáma: David Altprager, Aaron Gunsberger, Tomáš Kraus, Vasil Sadocha, Jiří Daníček, Karol Sidon, Daniel Kumermann, Dani Kolsky a Irina Shelly Gilmanová.
A Jan Fischer.
Nezvítězil. Nevadí. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Vyhráli širší veřejnosti neznámí Irina Shelly Gilmanová (jednatelka společnosti For You Centre s.r.o), Dani Kolsky (jednatel společnosti Ting s.r.o) a Vasil Sadocha (soudní tlumočník jazyka ukrajinského a ruského).
Tím bychom mohli tuto kapitolu klidně uzavřít. Jenže. Zajímavé je říci si, co vlastně Evropský židovský parlament je a pak také položit jednu otázku panu prezidentskému kandidátovi.
UKRAJINSKÉ DUO
Po zmíněných podzimních tříměsíčních volbách došlo letos v únoru k ustanovení Evropského židovského parlamentu (European Jewish Parliament - EJP) a v květnu pak proběhlo jeho první valné shromáždění. Sál k této slávě byl laskavě poskytnut Evropským parlamentem v Bruselu.
EJP své poslání definuje jako lobbing za zájmy Židů a židovského státu, a to jak prostřednictvím klasického Evropského parlamentu, tak i skrze další evropské instituce. Témata lobbingu jsou nasnadě - blízkovýchodní konflikt, právo Izraele na existenci v jeho stávajících hranicích, otázka Sýrie, Íránu, integrace Ukrajiny do EU, problematika vzrůstajícího evropského antisemitismu a nacionalismu.
Čím se EJP liší od podobných organizací, které rostou jako houby po dešti (Světový židovský kongres, Euroasijský židovský kongres, Evropský židovský kongres a mnohé další)? Podle ruských autorů, kteří si tohoto tématu všímají (například ruský publicista Ales Bolynskij) jde jen a pouze o boj o vliv v rámci světového židovstva. EJP je totiž politickým projektem dvou bohatých ukrajinských magnátů - Igora Kolomojskovo a Vadima Rabinoviče, kteří potřebují platformu pro své smělé plány.
Sami Židé mluví o netransparentnosti voleb, o tom, že se do tohoto parlamentu dostaly osobnosti, které o židovských problémech nic nevědí (sportovci, hvězdy showbyznysu apod.) či o podivném zastoupení postsovětských republik v tomto orgánu, třebaže nese přízvisko evropský.
Celkem přesvědčivě pak mnozí Židé argumentují tím, že takto pochybně utvořený orgán, jakým EJP je, nereprezentuje ani zdaleka zájmy všech Židů, ač se tak tváří, ale jen a pouze tvůrců tohoto projektu, v němž jsou daní "poslanci" pouhou stafáží, která má sloužit k pozdvihnutí prestiže obou velkopodnikatelů. Ti se nyní mohou chlubit naoko vlivnou organizací, vystupovat za ni a zvýšit tak svoji váhu na mezinárodních fórech a při všemožných jednáních.
Není totiž žádným tajemstvím, že tito dva dobrodruzi se nejprve snažili ovládnout Evropskou radu židovských komunit (když prý v roce 2010 tehdejšímu vedení nabídli 14 milionů dolarů, když jim organizaci se čtyřicetiletou historií přenechají). Až když se tento nápad nepodařil (Rada se koupit nenechala), rozhodli se jít cestou vytvoření vlastní alternativní organizace. Jedno, že jich jsou podobných mraky, založíme další. Co ještě nemáme? Parlament. Evropský židovský parlament. I proto slouží EJP v praxi spíše k rozdělení evropského židovstva a představitelé zmíněné podvedené Evropské rady židovských komunit zaslali proto Evropskému parlamentu a dalším představitelům EU dopis, ve kterém je nabádají, aby EJP nebrali vážně a vnímali ho jen jako osobní byznys dvou podnikavců.
Těm se ale přitom nadmíru daří. Po dohodě s kazachstánským miliardářem Aleksandrem Maškevičem ovládli navíc i Euroasijský židovský kongres (EAJC) a oslabili pozici konkurenčního Evropského židovského kongresu (EJC) Vjačeslava Kantora (to je ten, který u Petra Nečase lobboval za to, aby Nečas pomohl prosadit zrušení řecké ultrapravicové formace Zlatý úsvit) nebo Světového kongresu ruskojazyčného židovstva vedeného Borisem Špigelem. Mají tedy dobře našlápnuto získat si pověst mluvčích zájmů evropských Židů, jakkoli ti samotní proti tomu protestují.
Tento komentář by ale nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o duchovním pozadí EJP, alespoň tak, jak o něm píší někteří publicisté v ruskojazyčném prostoru. EJP má být totiž více než jen podnikatelský záměr. Má své náboženské zaměření, protože za ním stojí ortodoxní chasidská sekta, tzv. Chabad, věřící ve vyvolení židovského národa a v příchod Mesiáše, který je třeba uspíšit za každou cenu. Podle některých autorů je konečné osvobození židovstva příchodem Mesiáše možné urychlit nějakou velkou židovskou tragédií, třebas i uměle vyvolanou. Tvůrcům projektu EJP a jejich duchovním rádcům (rabínům) by se prý totiž líbilo, kdyby se Židé z celého světa pod tlakem shromáždili v Ukrajině, která má v celém plánu hrát velkou roli. Oba magnáti ji vidí jako bezpečné útočiště pro Židy v případě, že by stát Izrael v blízkovýchodním prostoru přestal existovat a to jak z demografických příčin, tak kvůli případnému válečnému konfliktu - navíc podle ortodoxních rabínů není Stát Izrael dílo Jehovy, ale nepokorných ambiciozních sionistů. Kdežto Ukrajina... Ta naproti tomu skýtá netušené možnosti. Je to historická oblast, ze které většina současných Židů pochází (chazaři), velká část ekonomiky této země je prý pod židovskou kontrolou a židovská komunita je zde tak silná, že když zde byl na návštěvě Šimon Peres, izraelský prezident, užasl a nevycházel z údivu, když viděl, co vše se tu podařilo jeho souvěrcům vybudovat. Pro zdar tohoto plánu je ale klíčové udržet Ukrajinu ze sféry nevyzpytatelného Ruska a proto se prý magnáti budou snažit lobbovat za její připojení k EU, tedy z vlivu Ruska ji vymanit.
Světová židovská říše může existovat pouze za předpokladu, že neustále bude řezat a rvát na kusy státy gójů : ať už nožem, raketou či rezolucí OSN. I na Ukrajině se už mluví o tom, že Západní Ukrajina bude samostatným státem Halič. Čekejte brzo nové události a zprávy.