Lidé nejsou schopní bát se opravdu budoucnosti - náš mozek se snaží špatné zprávy týkající se jí cenzurovat. Němečtí a britští psychologové to zjistili během rozsáhlého průzkumu.
Skupině dobrovolníků bylo v rámci psychologických testů předloženo 80 znepokojivých situací, které by je mohly potkat. Šlo o problémy jako smrtící nemoc, útok na jejich osobu a podobně. Poté, co vědci zaznamenali, za jak pravděpodobné lidé tyto situace považují, dostali testovaní lidé informace o tom, jak statisticky pravděpodobné takové události jsou. Testovaní občas pravděpodobnost podcenili, jindy je zase přeceňovali. Po nějaké době se vědci na pravděpodobnost stejných situací zeptali stejných lidí znovu.
Odpovědi byly překvapivé. Testovaní měli problémy změnit svůj odhad právě u průšvihů, které jsou statisticky nejpravděpodobnější. Zdálo se, že lidé si selektivně vybírají, jak pravděpodobné mají budoucí scénáře být - zapomínají přitom na to špatné a nebezpečné a dál si nesou spíš ty optimistické scénáře.
Kde je ukrytý optimismus
Protože neurologové monitorovali mozky testovaných osob pomocí magnetické resonance, viděli rovnou, jaké oblasti mozku byly aktivní, když se lidé pokoušeli vzpomenout (respektive nevzpomenout) na to, jak velká je šance, že je něco špatného potká. Výsledky zveřejnili v časopise Nature Neuroscience. Ve shrnutí píší: "Zjistili jsme, že optimismus se nachází ve špatném kódování informací ve frontálním kortexu. Chybné odhady jsou vlastně selektivním upravováním paměti, která podporuje nerealistický optimismus."
Optimismus je u lidí tedy neurologická porucha, která nám zabraňuje pamatovat se a vytěžovat informace, které si nechceme pamatovat, protože se nám nelíbí. Odmítáme si připouštět, že nám hrozí nebezpečí, nevěříme, že se nám může něco špatného přihodit. Z tohoto úhlu vypadá velmi nepravděpodobné, že by se lidstvo dokázalo vypořádat s ekonomickými, ekologickými i sociálními problémy, které hrozí. Brání mu v tom optimismus - a to je dost pesimistická vize…
A protože jsme i my optimisté, máme na závěr dobrou zprávu. Neurologové zjistili, že existuje jedna skupina lidí, jichž se tato "porucha" v mozku netýká. Jediní, kdo dokázali svůj pohled na budoucí rizika vidět realisticky, byli lidé trpící tak vážnými depresemi, že je museli klinicky léčit.