V Evropě posledních let jsme svědky dvou dokonaných revolucí, byť zcela rozdílných. Jedna proběhla zdola, tedy z iniciativy obyvatel na Islandu. Tento skvělý akt probuzení lidí dovedl tuto zemi k demisi vlády, která stejně jako mnohé další (včetně naší) chtěla zaprodat vlastní národ jeho zadlužením pod záminkou úhrady dluhů nadnárodním bankám.
Ta druhá proběhla zcela atypicky shora, tedy naplněním programu vítězného FIDESZu v Maďarsku. Nevybavuji si jedinou vládu nejen u nás, která by byla ochotna nejen plnit svůj předvolební program, které jsou v ostatních případech zhusta jen lživým marketingem, ale která by šla dokonce tak daleko, že se postaví mocným a o to škodlivějším elementům jako jsou banky, média či Evropská unie.
Obě však provází několik společných symptomů. Kromě zcela předvídatelně pokroucené optiky novinářů, kteří se nám snaží prezentovat ten "správný" náhled na věc konvenující jejich skutečným vlastníkům, jde o entuziasmus podstatné části obou národů a víra v to, že mají osud ve vlastních rukou. V Budapešti před dvěma měsíci demonstrovalo podle odhadů přes půl milionu lidí na podporu politiky Viktora Orbána. Umíte si představit, že by dneska jakýkoliv český občan demonstroval za naši vládu? Paraziti si sotva zaslouží podporu… Zkusím shrnout několik věcí, které vyvolávají sympatie a naději v politiku maďarské vlády.
Nejprve však k tomu problematickému: pravicový FIDESZ utvořil koalici s ještě pravicovějším Jobbikem. Jejich politiku doprovází silný národní akcent. Což samo o sobě nevadí, naopak, nicméně shledávám jako nebezpečné snažit se revizionisticky nastolovat "všemaďarské" pojetí národnosti. Vyvolává to napětí a zbytečně přidává argumenty globalistickým strážcům antinárodního pojetí gumových států. Na druhou stranu i tento aspekt maďarské politiky lze zčásti pochopit, alespoň z historického hlediska. Nesmyslný a nespravedlivý versailleský systém zapříčinil, že Maďarsko spadlo do skupiny "původců" I. světové války a přišlo o polovinu území. Každý průměrně inteligentní člověk ví, že tuto válku nelze rozebrat na agresory a oběti, jak nám podsouvá dějepis, který píšou a vždy psali vítězové. Stručný exkurz: Svobodný zednář Gavrilo Princip zavraždil v Sarajevu Rakousko-Uherského následníka trůnu. Monarchie tedy vyhlásila válku Srbsku (a pouze Srbsku), na jehož stranu se postavilo Rusko. Smluvní spojenec R-U Německo pak dostálo smluvnímu závazku a stalo se dalším aktérem. To přivedlo do války i Francii a Velkou Británii. Jaký podíl na tom mělo Maďarsko, které neurčovalo vídeňskou politiku? Nedivím se, že to Maďaři vnímají jako křivdu! Nicméně být na jejich místě, nechal bych tohoto démona spát.
A nyní k tomu, co lze naopak vehementně podpořit. Orbán vyhlásil válku bankám. Zcela nepokrytě. Zde máme důvod, proč ho mediální a evropské oligarchie nenávidí. Zákonem nařídil bankám přepočítat úvěry v zahraničních měnách na forinty, čímž ulevil o miliardy eur občanůn v problémech a připravil o ně lichváře. Ústavně se snaží změnit postavení centrální banky, jejíž nezávislost (a týká se to všech, i ČNB) je odpočátku čistě formální. Ve skutečnosti slouží finančnímu systému, díky kterému přichází těžká hospodářská deprese. "Jestlize americký lid dovolí soukromým bankám vydávat jejich menu, banky a korporace, které okolo nich vyrustají, pripraví lid o všechen jejich majetek, dokud se jejich deti neprobudí bez domova na kontinente, který dobyli jejich otcové." Thomas Jefferson.
Málokdo dnes ví, že několik prvních amerických prezidentů bojovalo a plédovalo proti snaze Rothschildy ovládané Bank of England založit americkou centrální banku. V obnovené snaze dostat tyto soukromé instituce pod kontrolu Orbán mimo jiné prohlásil, že dnes se nebojuje o půdu a zdroje vojensky, ale spekulacemi na burzách a ratingy agentur. Zamysleme se, zda nemá pravdu… Ve světle těchto věcí považuji za kuriózní, že se k těmto krokům odhodlala vláda, která se nazývá pravicovou. Ve schématickém pojímaní politiky to lze očekávat mnohem spíše od levice. Kdy však ČSSD řekla něco podstatného o bankách? Nikdy to neřekne, jelikož finančním oligarchiím slouží stejně jako naše "pravice". Z tohoto důvodu se stává současná maďarská vláda úkazem naprosto ojedinělým, proti kterému budou zuřivě protestovat naše novinářské děvky ruku v ruce s evropskou komisí, která už vydala oficiální seznam výtek vůči jejich nové ústavě, kterou požaduje přepracovat. A nezůstalo jen u kategorických požadavků vůči své provincii, ale také bezprecedentnímu zastavením fondů.
Kromě "ohrožení nezávislosti centrální banky" jí vadí "křesťanská" ustanovení, která zakazují zabíjení nenarozených dětí, a pak ty, které se týkají rodiny a zákazu registrovaných partnerství. V neposladní řadě kritizuje snahu vlády přijmout opatření, která zavádějí odpovědnost médií za obsah a jeho objektivitu. Popravdě řečeno, po bankách jde o nejdůležitější opatření, které by každý rozumný politik měl přijmout i u nás: fungování novin, televize a rozhlasu na základě prodlužovaných licencí a požadavek na vyvážené zpravodajství. Ano, sice není jednoduché prokázat neobjektivní zpravodajství, ale propagandu lze rozeznat a doložit vždy. Ostatně znám jen velmi málo lidí, kteří uvěřili tomu, že Kaddáfí diktátorsky utlačoval a zabíjel svůj lid. Proto novináři mluví o ohrožení svobody projevu. Zřejmě se bojí o právo publikovat co je napadne a jak je napadne.
Rozhodnutí maďarské vlády o zničení všech geneticky upravených plodin a zákazu jejich pěstování taky nelze než aplaudovat. Že nejde na ruku jakýmkoliv zahraničním korporacím doplňuje například i rozhodnutí zakázat vlastnictví více než jedné lékarny řetězcem, protože liberalizace nastavená předchozím premiérem vedla k tomu, že lékárny z mnoha menších měst vymizely, zatímco ve větších městech bylo možné farmaceutika sehnat i v supermarketu (odkaz). Takže, kdo že to asi křičí proti Orbánově vládě?
Neodpustím si silný výrok o mém opovržení těmi, co prvoplánově nazvou Orbánovu vládu za extrémistickou a neofašistickou. Pouze tím papouškují orwellovský žurnalismus, aniž by si zjistili cokoliv ze skutečných reálií dneška (např. o Jobbiku). Občané obsadivší banku s kanceláří MMF v Budapešti dostali novinářskou nálepku neonacistů, pochod desetitisíců Poláků za stát a proti jeho výprodeji otitulkují jako akci extrémních nacionalistů. Vedle toho ožebračování lidí ve prospěch bank není pro novináře extrémismem, ale "žitím nad poměry". Myslím, že jak média, tak banky žily dlouho mimo poměry jakékoliv morálky a spravedlnosti a že nebude od věci, když bude dokonána třetí změna, která přinese skutečnou svobodu a návrat zdravého rozumu…