Killolgy
No ono se zjistilo, že většina lidí zabíjí jiné lidi nerada. Baví to "jen" asi 5% populace. Dalších 10% se k tomu dá donutit rozkazem nebo hrozbou. Ostatní střílejí do vzduchu. To se prý zjistilo analýzou válečných záznamů.
Válka ve Vietnamu prý skončila fiaskem právě kvůli tomu, že vojáci místo Vietnamců často vraždili svoje velitele a armáda se jim rozpadala pod rukama.
Po tomto zjištění samozřejmě US Army přešla k "profesionalizaci armády" se zaměřením na verbování přirozených psychopatů. A také prý upravili techniky výcviku aby víc připomínalo reálné vraždění. Ostatně i naše paragány prý učili zabíjení ručním mordováním zvířat. O tom jak se jim to daří svědčí vysoké procento psychických trosek, které se vrátili z Afgánistánu a Iráku.
Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Když nás během vojenské služby v roce 1989 pár dní připravovali na střílení do lidí, odhodlávali jsme se také k tomu, že postřílíme velitele a zkusíme utéct přes hranici.
V Rumunsku v té době nasadili armádu proti povstalcům a velitelé nemilosrdně popravovali vojáky, kteří odmítali střílet do lidí.
Proto se u nás cvičí, pro případ sociálních nepokojů, "součinnost" s cizími armádami, které by u nás v takovém případě nasadili.
To samé platí pro ostatní evropské země. A našel jsem i loňské poznámky v jedné diskuzi o nasazení německých jednotek v Americe k potlačení očekáváných nepokojů.
No ono se zjistilo, že většina lidí zabíjí jiné lidi nerada. Baví to "jen" asi 5% populace. Dalších 10% se k tomu dá donutit rozkazem nebo hrozbou. Ostatní střílejí do vzduchu. To se prý zjistilo analýzou válečných záznamů.
Válka ve Vietnamu prý skončila fiaskem právě kvůli tomu, že vojáci místo Vietnamců často vraždili svoje velitele a armáda se jim rozpadala pod rukama.
Po tomto zjištění samozřejmě US Army přešla k "profesionalizaci armády" se zaměřením na verbování přirozených psychopatů. A také prý upravili techniky výcviku aby víc připomínalo reálné vraždění. Ostatně i naše paragány prý učili zabíjení ručním mordováním zvířat. O tom jak se jim to daří svědčí vysoké procento psychických trosek, které se vrátili z Afgánistánu a Iráku.
Mohu to potvrdit i z vlastní zkušenosti. Když nás během vojenské služby v roce 1989 pár dní připravovali na střílení do lidí, odhodlávali jsme se také k tomu, že postřílíme velitele a zkusíme utéct přes hranici.
V Rumunsku v té době nasadili armádu proti povstalcům a velitelé nemilosrdně popravovali vojáky, kteří odmítali střílet do lidí.
Proto se u nás cvičí, pro případ sociálních nepokojů, "součinnost" s cizími armádami, které by u nás v takovém případě nasadili.
To samé platí pro ostatní evropské země. A našel jsem i loňské poznámky v jedné diskuzi o nasazení německých jednotek v Americe k potlačení očekáváných nepokojů.
