Svobodné zednářství a podvracení katolické Církve

Tato promluva bude stručným odhalením zednářského dokumentu z 19. století "Permanentní instrukce Alta Vendita", který připravoval program, plán, který nám pomůže pochopit "ďábelské zmatení vysoké hierarchie", o kterém mluvila sestra Lucie. Věřím, že "Permanentní instrukce Alta Vendita" vysvětluje původ tohoto ďábelského zmatení.

Alta Vendita byla nejvyšší lóží karbonářů, italské tajné společnosti s vazbou na svobodné zednářství, která spolu se svobodným zednářstvím byla zavržena katolickou Církví. [1] Otec E. Cahill, SJ ve své knize Svobodné zednářství a protikřesťanské hnutí prohlašuje, že Alta Vendita byla "v té době všeobecně považována za vládnoucí centrum evropského svobodného zednářství". [2] Karbonáři byli nejaktivnější v Itálii a Francii.

Biskup Rudolf Graber ve své knize Atanáš a Církev naší doby citoval jistého svobodného zednáře, který prohlašoval, že "cílem (svobodného zednářství) už více není zničení Církve, ale její využití tím, že do ní pronikneme." [3]

Jiným slovy, když svobodné zednářství nemůže Kristovu Církev zcela vyhladit, plánuje nejen vymýtit vliv katolicismu ve společnosti, ale využít církevní strukturu jako nástroj "obnovy", "pokroku" a "osvícení" - jako prostředků prosazení svých vlastních principů a cílů.

Strategie rozpracovaná v "Permanentní instrukci Alta Vendita" je ohromující svou troufalostí a prohnaností. Od počátku se v dokumentu mluví o procesu, který potrvá desítky let, než bude zrealizován. Ti, kdo vypracovali tento dokument, věděli, že neuzří jeho naplnění. Zahájili dílo, ve kterém budou pokračovat budoucí generace zasvěcenců. Permanentní instrukce říká: "v našich řadách vojáci umírají a boj pokračuje."

Instrukce vyzývala k šíření liberálních myšlenek a zásad ve společnosti a v institucích katolické Církve tak, aby postupně po letech byli laikové, seminaristé, klerikové a preláti prodchnuti pokrokářskými principy.

Jednou by takové smýšlení natolik převládlo, že by byli svěceni kněží, konsekrováni biskupové a nominováni kardinálové, jejichž smýšlení by bylo v souladu s moderním myšlením, které má původ v "Principech roku 1789" (pluralismus, náboženská rovnost, odluka Církve a státu atd.).

Nakonec by z těchto řad byl zvolen papež, který by vedl Církev na cestu "osvícení a obnovy". Je potřeba zdůraznit, ženebylo jejich cílem umístit na Petrův stolec zednáře. Jejich cílem bylo vytvořit takové prostředí, které by nakonec stvořilo papeže a hierarchii nakloněné idejím liberálního katolicismu, přičemž by věřili, že jsou věrnými katolíky.

Tyto vůdčí katolické osobnosti by pak už neodporovaly modernistickým idejím revoluce (jak bylo stálou praxí papežů, kteří zavrhovali tyto liberální principy od roku 1789 až do roku 1958), ale zavedly by je do Církve. Konečným výsledkem by bylo katolické duchovenstvo a laikové, kteří by pochodovali pod vlajkou osvícenství, zatímco by si mysleli, že pochodují pod papežskou vlajkou.

Pro ty, kteří možná věří, že tento program je příliš vzdálený, že je to cíl, který je příliš beznadějný, aby jej nepřítel dosáhl, bychom měli poznamenat, že papež Pius IX. i papež Lev XIII. oba žádali, aby byla "Permanentní instrukce" publikována, bezpochyby proto, aby se zabránilo takové tragédii. Tito velcí papežové věděli, že taková pohroma není nemožná.
Pokud by však takové temné poměry nastaly, existovaly by tři neomylné prostředky, jak to poznat:

Tajné listiny Alta Vendita, nejvyšší lóže karbonářů (italské tajné společnosti), které padly do rukou papeže Řehoře XVI., zahrnují období jdoucí od roku 1820 do roku 1846. Na žádost blahoslaveného papeže Pia IX. je publikoval Cretineau-Joly ve své práci Římská Církev a revoluce. [4]

Papež Pius IX. souhlasným dopisem z 25. února 1861, který adresoval autorovi, zaručil pravost těchto dokumentů, ale nepovolil nikomu vyzradit skutečné členy Alta Vendita zapletené do této korespondence.

Úplný text Permanentní instrukce Alta Vendita je také obsažen v knize Msgr. George E. Dillona Odhalení svobodného zednářství Velkého orientu. Když byl papež Lev XIII. obdarován výtiskem knihy Msgr. Dillona, učinila na něj takový dojem, že nařídil na své vlastní náklady zkompletování a vydání italské verze. [5]

V encyklice Humanum Genus vyzýval Lev XIII. katolické vůdčí osobnosti, aby "strhli masku svobodnému zednářství a všem ozřejmili čím skutečně je". [6] Vydání těchto dokumentů tiskem je prostředkem, jak "strhnout masku". A jestliže papež požádal, aby tyto dopisy byly publikovány, je to proto, že chtěl, aby všichni katolíci poznali plány tajných společností na podvracení katolické Církve zevnitř, aby se katolíci měli na pozoru, a v naději, že této pohromě zabrání.

Co následuje, není celá Instrukce, ale část, která nejvíce souvisí s naší diskuzí.

V dokumentu čteme:

"Papež, kýmkoliv je, nikdy nepřijde k tajným společnostem; je na tajných společnostech, aby učinily první krok k Církvi s cílem si ji podrobit.

"Úkol, který si na sebe musíme vzít, není prací na den nebo měsíc nebo na rok. Může trvat několik let, možná století, ale v našich řadách voják umírá a boj pokračuje.

"Nezamýšlíme naklonit papeže naší věci, učinit je neofyty našich principů, propagátory našich idejí. To by bylo směšným snem, a jestliže se věci nějakým způsobem obrátí, jestliže by měli kardinálové nebo preláti například ze své vlastní vůle vstoupit do části našich tajemství, není to vůbec podnětem přát si jejich povýšení na Petrův stolec. Takové povýšení by nás zničilo. Sama ambice by je vedla k apostazi, potřeba moci by je přinutila obětovat nás. Co musíme žádat, co bychom měli hledat a na to čekat, jako Židé čekají na mesiáše, jepapež podle našich potřeb...

"S tím budeme pochodovat na zteč Církve bezpečněji než s pamflety našich bratří ve Francii a dokonce i než se zlatem Anglie. Chcete znát důvod pro to? Je to tím, že s tímhle již nepotřebujeme k roztříštění velké skály, na níž Bůh zbudoval Svou Církev, Hannibalův ocet (Narážka na událost, kdy při přechodu Alp, když cesta dál nevedla, Hannibal rozhodl prorazit přes skálu novou. Vojáci zapálili hranici z pokácených stromů a rozžhavenou skálu potom polévali octem, aby zkřehla. Pak vzali železné nástroje a do takto upravené skály začali tesat novou cestu. - pozn. překl.), ani nepotřebujeme střelný prach, ani naše zbraně. Máme v této lsti zapojený malíček Petrova nástupce a tento malíček je tak dobrý pro tuto křížovou výpravu jako jsou všichni Urbanové II. a všichni svatí Bernardové v křesťanstvu.

"Nepochybujeme, že dojdeme k tomuto nejvyššímu cíli našeho úsilí. Ale kdy? Ale jak? Neznámé ještě není vyjeveno. Nicméně, jakoby nás nic nemělo odvrátit od vypracovaného plánu a naopak vše by mělo k němu směřovat, jako by již zítra měl úspěch korunovat dílo, které je sotva načrtnuto, přejeme si v této instrukci, jež zůstane tajná pro pouhé novice, dát vedoucím představitelům nejvyšší Vente jistou radu, kterou by měli vštípit všem bratrům ve formě instrukce nebo interního sdělení...

"Nyní tedy, abychom nám zajistili papeže požadovaných parametrů, je první otázkou jeho vytvarování ... sníme o generaci vhodné pro tohoto papeže k vládnutí. Ponechte stranou staré lidi a lidi dospělého věku. Běžte za mládeží, a je-li to možné, dokonce za dětmi ... Zajistíte si pro sebe s minimem nákladů pověst dobrých katolíků a ryzích vlastenců.

"Tato pověst zajistí našim naukám přístup do středu mladých duchovních a stejně tak i hluboko do klášterů. Za pár let zaujmou tito mladí duchovní, silou věcí samých, všechny posty, vytvoří nejvyšší radu, budou povoláni k volbě papeže, který bude mít vládnout. A tento papež, jako většina jeho současníků, bude nutně více či méně prodchnutitalskými a humanistickými principy, které začneme pouštět do oběhu. Je to malé hořčičné semínko, které svěříme zemi, ale slunce spravedlnosti je pozvedne k nejvyšší moci a vy jednoho dne spatříte, jakou bohatou žeň toto malé semínko vydá.

"Na cestě, kterou pro své bratry rozprostíráme, se nalézají velké překážky, které musí být přemoženy, těžkosti vícerého druhu, které je třeba zvládnout. Bratři nad nimi zvítězí zkušeností a jasnozřivostí, ale cíl je tak ohromný, že je důležité napnout do větru všechny plachty, abychom jej dosáhli. Jestliže chcete revolucionizovat Itálii, hledejte papeže, jehož portrét jsme vám právě načrtli. Jestliže si přejete ustavit vládu vyvolených na trůně babylonské děvky, nechte duchovní pochodovat pod vaším praporem, a nechte je vždy věřit, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů. Zamýšlíte-li nechat zmizet poslední stopu tyranů a utlačovatelů, nastražte své sítě jako Šimon Bar-Jona, nastražte je do sakristií, seminářů a klášterů spíše než na mořské dno, a pokud nebudete spěchat, slibujeme vám, že váš úlovek bude mnohem podivuhodnější než jeho. Rybář ryb se stal rybářem lidí, vy přivedete přátele k apoštolskému stolci. Budete mít revoluci šířenou v tiáře a pluviálu, pochodující s křížem a praporem, revoluci, která bude potřebovat jen trochu pobídnout, aby zažehla požár ve čtyřech koutech světa." [7]

Na nás je teď posoudit, jak úspěšný tento plán je.

Nejen mnohé církevní vůdčí osobnosti, ale také svobodní zednáři slaví obrat událostí, který koncil způsobil. Radují se, že katolíci nakonec "uzřeli světlo", a že mnoho zednářských principů je Církví potvrzeno.

Yves Marsaudon ze skotského ritu zednářství ve své knize Ecumenism Viewed by a Traditional Freemason (Ekumenismus očima tradičního svobodného zednáře) chválí ekumenismus rozvinutý na Druhém vatikánském koncilu. Řekl:

"Katolíci ... nesmí zapomínat, že všechny cesty vedou k Bohu. A budou muset přijmout, že se tato odvážná myšlenka volnomyšlenkářství, kterou můžeme opravdu nazvat revolucí proudící z našich zednářských lóží, skvěle rozšířila v chrámu sv. Petra." [30]

Yves Marsaudon dále řekl: "Člověk by řekl, že ekumenismus je legitimním synem svobodného zednářství." [31]

Pokoncilní duch pochybnosti a revoluce evidentně zahřál srdce francouzského svobodného zednáře Jacquese Mitteranda, který souhlasně napsal:

"Cosi v Církvi se změnilo a odpovědi, které papež dává na nejnaléhavější otázky, jako jsou kněžský celibát a kontrola porodnosti se vzrušeně debatují v Církvi samotné. Slovo svrchovaného pontifa je zpochybňováno biskupy, kněžími, věřícími. Pro svobodného zednáře už je ten, kdo zpochybňuje dogma, svobodným zednářem bez zástěry." [32]

Marcel Prelot, senátor za francouzský region Doubs, je při popisu toho, co se opravdu stalo, asi nejvýstižnější. Píše:

"Století a půl jsme bojovali, aby naše názory v Církvi zvítězily a neuspěli jsme. Nakonec přišel Druhý vatikánský koncil a my jsme triumfovali. Od té doby jsou principy liberálního katolicismu Církví svatou s konečnou platností a oficiálně přijaty."[33]

Jak jsem řekl při zahájení této přednášky, věřím, že "Permanentní instrukce Alta Vendita" a její dopady pomáhají vysvětlit to, o čem sestra Lucie mluvila, když varovala před ďábelským zmatením vyšší hierarchie. Což je výraz, který užila nespočtukrát.

S ohledem na takové ďábelské zmatení mají být jedinými reakcemi všech dotčených katolíků tyto: