"Přečetla jsem si Váš příspěvek "PONAUČENÍ Z ÚNORA č.5″ a po slovech "MAJÍ ROZKAZ NEDRÁŽDIT OBYVATELSTVO, DĚLAT, ŽE VŠE JE NORMÁLNÍ, NEZASTRAŠOVAT, ALE NAVYKAT", jsem se rozhodla že vám napíši. Váš blog čtou mnozí a možná že mnou daná informace se stane tou kapkou, která probudí duši a donutí alespoň někoho zvednout sklopené oči.
Žiji v Kyjevě. Mám sousedku - slušnou, ruskojazyčnou, vždy antinacionalisticky cítící ženu. Ovšem poté, co začal majdan, byla jako vyměněná. Pořád opakovala, jako gramofon, dokonce poté, co zbourali památník Leninovi: "Zbili bezbranné děti!". Poté, co jsme se pohádaly, když jsem se pokoušela vytáhnout ji ze zombírujícího zajetí televizní propagandy, jsme se o majdanu více nebavily. No a dnes ke mně přišla celá bílá, s třesoucíma rukama. Její dcera, středoškolačka, byla dnes na majdanu. Nevím, jestli tam šla sama od sebe, nebo je tam odvedli organizovaně, složit přísahu věrnosti majdanu, neboť tam dnes přinesli další rakve s "hrdiny majdanu", kterým přísahali věrnost. Děvče přišlo domů napůl mimo a jenom řekla, že ceremoniál ji dojal, vždyť oni jsou skoro stejně staří jako ona, cítila až jakousi emocionální propast, která přetvářela všechny v jeden celek. A potom, řekla, přivedli kdesi chyceného titušku. Lve Removiči, umlátili ho před zraky lidí, včetně těch výrostků. A uniatský kněz to zabíjení blahoslavil!
Celý večer jsem o tom hledala informaci po všech možných zdrojích. Nenašla jsem ani ťuk. Proto jsem se odhodlala vám napsat. O tom přeci nelze mlčet, jestliže nechceme, aby poté, co si naši mládež zavážou krví, se TOTO stalo na Ukrajině běžnou záležitostí."
Autorku znám osobně.
O důvěryhodnosti sdělení nepochybuji.
Stejně jako v Lybii.
Rituální porážka a zavázání se prolitou krví pod drmolením wahábitského mully.
Převzato z ostrova Janiky
Tady je to skutečně boj. Prostě ty americké revoluční technologie stojí na tom, že prostřednictvím masmédií, a tady na Ukrajině i církevníků (tj. žáků homosexuálního arcibiskupa Huzara), lžou a lžou. Jejich cílem je vzbudit až nepříčetnou nenávist proti vládě a k tomu jim slouží tzv. sakrální oběti. Snaží se za každou cenu vyprovokovat spec-jednotky "Berkut" k akci, anebo, když se jim to nedaří, což je asi jedině na Ukrajině, pak najatí vrazi střílejí ze zbraní s tlumiči ze střech a oken do vlastních řad, aby mohli podle říct, kolik jakože mají obětí. Pak na každém sloupu rozvěšují fotky zabitých s křiklavým nápisem: vláda zaatakovala! (tj. zaútočila) Je to prostě podlost na entou. A církevníci (tj. žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara) v tom samozřejmě mají hlavní slovo.
Jedním ze strategických bodů těchto revolučních technologií je, snažit se za každou cenu získat příslušníky spec-jednotek Berkut na svou stranu. Tady se jim nepodařilo získat ani jednoho. Přesto často opublikují fámu, kolik se jich jakože přidalo k takzvanému "národu", jak oni říkají majdánovcům. Ministerstvo vnitra musí vždycky znovu vyhlašovat, že je to lež, že jsou věrní přísaze, kterou složili a že nikdo nezradil. Tady na Ukrajině jsou to hlavně spec-jednotky "Berkut" (orel) a ještě vnitřní vojska a policie. Armádu jako takovou v podstatě ani Ukrajina nemá.
Ve všech televizních kanálech a novinách od rána do večera Berkut očerňují a církevníci (tj. žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara) vybízejí lidi, aby telefonovali jejich rodinám a vybízeli je, aby na své syny citově působili, navozují dojem, jako by (tj. Berkutovci) byli nejstrašnější zrádci národa, kterým je třeba mluvit do duše, přitom proti nim vzbuzují nenávist a otevřeně jim vyhrožují. Jeden takový mladý táta (tj. Berkutovec), když s ním natočili ukrajinští aktivisti rozhovor v nemocnici, protože byl zraněný a samozřejmě masmedia by žádný takový rozhovor nenatáčela, jim řekl, že jejich dětem a manželkám přicházejí ustavičně výhrůžné SMS, že je kvůli jejich tátovi zabijí. Představ si, jaký je to strašný psychologický tlak - on ledva dýchá a teď, aby se ještě bál, že tam tyranizují manželku a děti. Je to prostě podlost do nebe volající. U těch mladších (tj. Berkutovců) se zase soustřeďují útoky na jejich rodiče. Je to strašná nespravedlnost, protože Berkut je tam bez zbraní, fakt jak ovce na zabití.
Nedávno jeden ruský novinář napsal, že mu ukrajinští příslušníci spec-jednotek připadají ve srovnání s americkými, spíš jak matka Tereza (tj. bezbranní). Nedávno naši starší poslali dopis, ve kterém navrhují, aby bylo jednotlivým členům Berkutu uděleno nejvyšší ukrajinské vyznamenání: "heroj Ukrajiny" a z hlediska křesťanské víry, aby ti, kteří položili životy v tomto boji za uhájení Božích zákonů proti homosexualismu a autogenocidní globalizaci, aby byli vyhlášeni za mučedníky.
To je fakt obdivuhodné, jaké Boží milosti se ti Berkuti otevřeli. Protože nechtějí nahrávat revolučnímu scénáři, vlastně nedostávají rozkaz k útoku, a proto nemají zbraně. Je to hrozné, když to člověk pak v realitě na nějakém pravdivém videozáznamu vidí, protože tím pádem se stávají pro najaté teroristy živým terčem. Člověk je tím vždycky v nové situaci znovu ohromený. Bylo to úplně proti všem vojenským strategiím, a s tím ti aktivisté podlých revolučních technologií nepočítali, že toho budou jako vojáci schopní. Proto na ně úplně zuří, protože nemohou dosáhnout svých plánů. Proto taky proti nim vytvořili tak strašně nenávistnou a očerňující kampaň po všech masmédiích. Berkuti se fakt ukázali jako skuteční hrdinové! Ale nedá se je tak jednostranně vystavovat donekonečna - jen ty svoje a nepřítele nechat útočit. Jejich vedení minulé úterý večer vyhlásilo, že je čas začít jednat normálně, že na 1. krok je byli nuceni obětovat, když to jinak nešlo, ale dále, že už se to tak nedá. Jestli zase nedostanou rozkaz shora, a zase se budou muset dívat, jak umírají nevinní lidé ve vlastních řadách, že začnou dávat rozkazy sami, bez prezidenta. Říkali, že tak by to nikomu netrpěli v žádné zemi, kdyby útočili na vládní budovy teroristi, aby nemohly bezpečnostní jednotky zasahovat, jenom proto, že se proti nim vyvolá umělá, nenávistná kampaň podle revolučního scénáře, pod absurdním heslem: zabíjejí naše děti. Člověku ta podlost vyráží dech.
Kousíček od majdanu je takový kopec a tam je obrovský kříž a pod ním socha Panny Marie. Bylo to strašně dojemné, všichni vojáci Berkutu tam pod tím křížem klečeli. (spodek kříže a soška Panny Marie na přiložené fotografii) Bylo to v úterý večer (tj. asi 18.2.2014). Byli si vědomi, že se nemusí dožít rána, protože teroristé v ten den začali otevřeně používat střelné zbraně, a proto taky vedení Berkutu vystoupilo s jasným požadavkem. Prezident jim dal v ten večer poprvé rozkaz k útoku, za ten den totiž už teroristi zastřelili 8 vojáků Berkutu a 74 postřelili, když proti nim, tak jako vždycky, stáli s holýma rukama. Byla to pak bleskovka. Velmi rychle Berkut teroristy zahnal ze všech ulic kolem vládních budov, na kterých měli postavené barikády. Zatlačili je na majdan a tam je obklíčili. Na teroristy úplně padl strach Boží, takže před Berkuty sami utíkali. Známý říkal, že by to byla otázka tak půl hodiny, aby protiteroristická akce už mohla být definitivně ukončena.
Jenže se stala nepochopitelná věc. Na Ukrajinu přijeli ministři zahraničních věcí Německa, Francie a Polska, vedli dialogy s prezidentem a on zase Berkut zabrzdil. Stáli tam pak nečinně do rána, zase museli odevzdat zbraně a na druhý den, protože už zase byli s holýma rukama, tak nadrogovaní, až nepříčetně agresivní teroristi je zahnali zase až k parlamentu, protože proti té krvelačné smečce se prostě nedá s holýma rukama obstát. 13 Berkutů zastřelili, 130 postřelili a 67 zajali. Těch chlapců v Berkutu je spousta ročník 1994, 1993, no fakt ještě děti. Jedna věc byla strašná, totiž tím, že na majdaně každého dopují narkotikama, to taky patří k technologiím, pořád tlučou v určitém rytmu na bubny a pouští speciální hudbu, tak se chovají jak posedlí. A asi z toho i jsou. Když někoho z Berkutu se jim podařilo chytit, vlekli ho na scénu, a ještě pod scénou mu krutě vypíchli oči. Nesli ho pak 4, ale úplně jak nějaká zvěř. Jemu se valila z očních koutků krev, a když ho položili, vypadalo to, že je v bezvědomí. Přitom nějaký šílený kněz z UHKC (tj. pravděpodobně ten homosexuální kněz, kterého vysvětil homosexuální arcibiskup Huzar), kteří jsou na majdanu pořád, řval ze scény do mikrofonu, že oni - jako majdánovci - jsou správní Ukrajinci, že oni jsou heroji a začal úplně nepříčetným hlasem zpívat hymnu. Někdo, kdo tam byl ještě aspoň trochu normální, když toho chlapce z Berkutu viděl, začal říkat: skorú, skorú (záchranku!), ale ten maltézák, co nad ním stál, cynicky odpověděl: netřeba, to je Berkut, zaneste ho do domu profspilok. Samozřejmě jim za chvíli zemřel, asi vykrvácel. Určitě, když tam tak předtím Berkuti klečeli pod křížem, vedle sochy Panny Marie, nedostali povolání jen bojovat za Boží zákony, ale dostali povolání i k mučednictví.
Když jsme tento videozáznam viděli a pak bylo na těch videích vidět, jak hnali bezbranné Berkuty zase k parlamentu, a když někdo z nich spadl, protože vlastně utíkali jakoby pozpátku, oni se na něj vrhli a řvali: na majdan!, a pak ho dobitého, v podstatě v bezvědomí odnášeli, bylo z toho člověku úplně zle. Pak přišla zpráva, že zajali těch Berkutů 67, volali jsme i na druhé domy, ať se všechni modlí. Pak nás strašně potěšilo, že Pán udělal zázrak a nějaký člověk, který byl na majdáně, je pustil nějakým tajným východem, takže je Pán Ježíš vyrval z jejich drápů. Chvála Pánu Ježíši!
V Charkově zastřelili 2 Berkuty. Jeden z nich byl jediný syn, měl teprve 20 roků a druhý byl tatínek tří dětí, přitom to nejmladší má teprve 3 měsíce. Narodilo se těsně před jeho odjezdem do Kyjeva. Oni tam chudáci mrzli v podstatě celou zimu. Když si to člověk uvědomí tak konkrétně, že se ty děti už těšili, až se jim vrátí a to nejmenší ho vlastně ani nebude znát. Jeden starší - 42 let se přesunul, když Berkuti stáli kolem majdanu, zezadu do první řady, protože řekl, že už to nemůže psychicky snést, když vidí, jak klesají ranění, ti mladí vojáci v prvních řadách. Jeho manželka je invalidní, takže žili jen z jeho výplaty. Má 2 syny 14 a 10 let. Hned, jak se postavil do 1. řady, zasáhla ho kulka a byl na místě mrtvý. Říkali, že takové patrony ještě neviděli, že to bylo něco speciálního, protože měl neprůstřelnou vestu a prostřelilo to tu vestu a zasáhlo ho to do srdce. Církevníci (tj. žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara) a zednáři se všemi zaprodanými masmédii jsou tak podlí, že vytvořili takovou fanatickou štvavou kampaň, takový teror na rodiny Berkutů, že dokonce známí se rozhodli prosit pro ně o azyl do Běloruska. Lukašenko samozřejmě reagoval pozitivně. Ale jaká je to strašná nespravedlnost a zločiny církevníků (tj. žáků homosexuálního arcibiskupa Huzara) a lživých médií, že dokážou tak nespravedlivě lynčovat nevinné lidi a nejen nevinné, ale ještě ty nejvíc zasloužené.
První požadavek zednářů byl rozpustit Berkut. Vraceli se autobusy domů, někteří byli až z Krymu, tam není UHKC (tj. tam nejsou homosexuální žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara), takže tam lidi uvažují normálně. Vítali je s kyticemi a provolávali, že vítají naše hrdiny a na ně samotné byl bolestný pohled - smutní, popálení, unavení, někteří nemohli skrýt slzy. Vnějškově jakoby Ukrajina prohrála, ale naši starší říkají, že to je páteční Golgota, bez které by ta očista nešla, ale čeká nás nedělní vzkříšení! Toto bylo v pátek (tj. 21.2.2014) a už hned v sobotu proběhlo setkání v Charkově, kde se sešli všichni ti, kteří jsou za Boží zákony proti systému antikrista. Předběžně vyhlásili, že neuznávají nezákonnou vládu v Kyjevě a taky vyhlásili územní oddělení východní a jižní Ukrajiny. Dalo by se toho psát strašně moc, ale aspoň toto. Je to skutečně boj, Boží boj za zastavení antikristovského systému celosvětové satanizace lidstva a Pán Ježíš Kristus se oslaví! I pro ty oběti svých věrných mučedníků!
Ve všech televizních kanálech a novinách od rána do večera Berkut očerňují a církevníci (tj. žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara) vybízejí lidi, aby telefonovali jejich rodinám a vybízeli je, aby na své syny citově působili, navozují dojem, jako by (tj. Berkutovci) byli nejstrašnější zrádci národa, kterým je třeba mluvit do duše, přitom proti nim vzbuzují nenávist a otevřeně jim vyhrožují. Jeden takový mladý táta (tj. Berkutovec), když s ním natočili ukrajinští aktivisti rozhovor v nemocnici, protože byl zraněný a samozřejmě masmedia by žádný takový rozhovor nenatáčela, jim řekl, že jejich dětem a manželkám přicházejí ustavičně výhrůžné SMS, že je kvůli jejich tátovi zabijí. Představ si, jaký je to strašný psychologický tlak - on ledva dýchá a teď, aby se ještě bál, že tam tyranizují manželku a děti. Je to prostě podlost do nebe volající. U těch mladších (tj. Berkutovců) se zase soustřeďují útoky na jejich rodiče. Je to strašná nespravedlnost, protože Berkut je tam bez zbraní, fakt jak ovce na zabití.
Nedávno jeden ruský novinář napsal, že mu ukrajinští příslušníci spec-jednotek připadají ve srovnání s americkými, spíš jak matka Tereza (tj. bezbranní). Nedávno naši starší poslali dopis, ve kterém navrhují, aby bylo jednotlivým členům Berkutu uděleno nejvyšší ukrajinské vyznamenání: "heroj Ukrajiny" a z hlediska křesťanské víry, aby ti, kteří položili životy v tomto boji za uhájení Božích zákonů proti homosexualismu a autogenocidní globalizaci, aby byli vyhlášeni za mučedníky.
To je fakt obdivuhodné, jaké Boží milosti se ti Berkuti otevřeli. Protože nechtějí nahrávat revolučnímu scénáři, vlastně nedostávají rozkaz k útoku, a proto nemají zbraně. Je to hrozné, když to člověk pak v realitě na nějakém pravdivém videozáznamu vidí, protože tím pádem se stávají pro najaté teroristy živým terčem. Člověk je tím vždycky v nové situaci znovu ohromený. Bylo to úplně proti všem vojenským strategiím, a s tím ti aktivisté podlých revolučních technologií nepočítali, že toho budou jako vojáci schopní. Proto na ně úplně zuří, protože nemohou dosáhnout svých plánů. Proto taky proti nim vytvořili tak strašně nenávistnou a očerňující kampaň po všech masmédiích. Berkuti se fakt ukázali jako skuteční hrdinové! Ale nedá se je tak jednostranně vystavovat donekonečna - jen ty svoje a nepřítele nechat útočit. Jejich vedení minulé úterý večer vyhlásilo, že je čas začít jednat normálně, že na 1. krok je byli nuceni obětovat, když to jinak nešlo, ale dále, že už se to tak nedá. Jestli zase nedostanou rozkaz shora, a zase se budou muset dívat, jak umírají nevinní lidé ve vlastních řadách, že začnou dávat rozkazy sami, bez prezidenta. Říkali, že tak by to nikomu netrpěli v žádné zemi, kdyby útočili na vládní budovy teroristi, aby nemohly bezpečnostní jednotky zasahovat, jenom proto, že se proti nim vyvolá umělá, nenávistná kampaň podle revolučního scénáře, pod absurdním heslem: zabíjejí naše děti. Člověku ta podlost vyráží dech.
Kousíček od majdanu je takový kopec a tam je obrovský kříž a pod ním socha Panny Marie. Bylo to strašně dojemné, všichni vojáci Berkutu tam pod tím křížem klečeli. (spodek kříže a soška Panny Marie na přiložené fotografii) Bylo to v úterý večer (tj. asi 18.2.2014). Byli si vědomi, že se nemusí dožít rána, protože teroristé v ten den začali otevřeně používat střelné zbraně, a proto taky vedení Berkutu vystoupilo s jasným požadavkem. Prezident jim dal v ten večer poprvé rozkaz k útoku, za ten den totiž už teroristi zastřelili 8 vojáků Berkutu a 74 postřelili, když proti nim, tak jako vždycky, stáli s holýma rukama. Byla to pak bleskovka. Velmi rychle Berkut teroristy zahnal ze všech ulic kolem vládních budov, na kterých měli postavené barikády. Zatlačili je na majdan a tam je obklíčili. Na teroristy úplně padl strach Boží, takže před Berkuty sami utíkali. Známý říkal, že by to byla otázka tak půl hodiny, aby protiteroristická akce už mohla být definitivně ukončena.
Jenže se stala nepochopitelná věc. Na Ukrajinu přijeli ministři zahraničních věcí Německa, Francie a Polska, vedli dialogy s prezidentem a on zase Berkut zabrzdil. Stáli tam pak nečinně do rána, zase museli odevzdat zbraně a na druhý den, protože už zase byli s holýma rukama, tak nadrogovaní, až nepříčetně agresivní teroristi je zahnali zase až k parlamentu, protože proti té krvelačné smečce se prostě nedá s holýma rukama obstát. 13 Berkutů zastřelili, 130 postřelili a 67 zajali. Těch chlapců v Berkutu je spousta ročník 1994, 1993, no fakt ještě děti. Jedna věc byla strašná, totiž tím, že na majdaně každého dopují narkotikama, to taky patří k technologiím, pořád tlučou v určitém rytmu na bubny a pouští speciální hudbu, tak se chovají jak posedlí. A asi z toho i jsou. Když někoho z Berkutu se jim podařilo chytit, vlekli ho na scénu, a ještě pod scénou mu krutě vypíchli oči. Nesli ho pak 4, ale úplně jak nějaká zvěř. Jemu se valila z očních koutků krev, a když ho položili, vypadalo to, že je v bezvědomí. Přitom nějaký šílený kněz z UHKC (tj. pravděpodobně ten homosexuální kněz, kterého vysvětil homosexuální arcibiskup Huzar), kteří jsou na majdanu pořád, řval ze scény do mikrofonu, že oni - jako majdánovci - jsou správní Ukrajinci, že oni jsou heroji a začal úplně nepříčetným hlasem zpívat hymnu. Někdo, kdo tam byl ještě aspoň trochu normální, když toho chlapce z Berkutu viděl, začal říkat: skorú, skorú (záchranku!), ale ten maltézák, co nad ním stál, cynicky odpověděl: netřeba, to je Berkut, zaneste ho do domu profspilok. Samozřejmě jim za chvíli zemřel, asi vykrvácel. Určitě, když tam tak předtím Berkuti klečeli pod křížem, vedle sochy Panny Marie, nedostali povolání jen bojovat za Boží zákony, ale dostali povolání i k mučednictví.
Když jsme tento videozáznam viděli a pak bylo na těch videích vidět, jak hnali bezbranné Berkuty zase k parlamentu, a když někdo z nich spadl, protože vlastně utíkali jakoby pozpátku, oni se na něj vrhli a řvali: na majdan!, a pak ho dobitého, v podstatě v bezvědomí odnášeli, bylo z toho člověku úplně zle. Pak přišla zpráva, že zajali těch Berkutů 67, volali jsme i na druhé domy, ať se všechni modlí. Pak nás strašně potěšilo, že Pán udělal zázrak a nějaký člověk, který byl na majdáně, je pustil nějakým tajným východem, takže je Pán Ježíš vyrval z jejich drápů. Chvála Pánu Ježíši!
V Charkově zastřelili 2 Berkuty. Jeden z nich byl jediný syn, měl teprve 20 roků a druhý byl tatínek tří dětí, přitom to nejmladší má teprve 3 měsíce. Narodilo se těsně před jeho odjezdem do Kyjeva. Oni tam chudáci mrzli v podstatě celou zimu. Když si to člověk uvědomí tak konkrétně, že se ty děti už těšili, až se jim vrátí a to nejmenší ho vlastně ani nebude znát. Jeden starší - 42 let se přesunul, když Berkuti stáli kolem majdanu, zezadu do první řady, protože řekl, že už to nemůže psychicky snést, když vidí, jak klesají ranění, ti mladí vojáci v prvních řadách. Jeho manželka je invalidní, takže žili jen z jeho výplaty. Má 2 syny 14 a 10 let. Hned, jak se postavil do 1. řady, zasáhla ho kulka a byl na místě mrtvý. Říkali, že takové patrony ještě neviděli, že to bylo něco speciálního, protože měl neprůstřelnou vestu a prostřelilo to tu vestu a zasáhlo ho to do srdce. Církevníci (tj. žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara) a zednáři se všemi zaprodanými masmédii jsou tak podlí, že vytvořili takovou fanatickou štvavou kampaň, takový teror na rodiny Berkutů, že dokonce známí se rozhodli prosit pro ně o azyl do Běloruska. Lukašenko samozřejmě reagoval pozitivně. Ale jaká je to strašná nespravedlnost a zločiny církevníků (tj. žáků homosexuálního arcibiskupa Huzara) a lživých médií, že dokážou tak nespravedlivě lynčovat nevinné lidi a nejen nevinné, ale ještě ty nejvíc zasloužené.
První požadavek zednářů byl rozpustit Berkut. Vraceli se autobusy domů, někteří byli až z Krymu, tam není UHKC (tj. tam nejsou homosexuální žáci homosexuálního arcibiskupa Huzara), takže tam lidi uvažují normálně. Vítali je s kyticemi a provolávali, že vítají naše hrdiny a na ně samotné byl bolestný pohled - smutní, popálení, unavení, někteří nemohli skrýt slzy. Vnějškově jakoby Ukrajina prohrála, ale naši starší říkají, že to je páteční Golgota, bez které by ta očista nešla, ale čeká nás nedělní vzkříšení! Toto bylo v pátek (tj. 21.2.2014) a už hned v sobotu proběhlo setkání v Charkově, kde se sešli všichni ti, kteří jsou za Boží zákony proti systému antikrista. Předběžně vyhlásili, že neuznávají nezákonnou vládu v Kyjevě a taky vyhlásili územní oddělení východní a jižní Ukrajiny. Dalo by se toho psát strašně moc, ale aspoň toto. Je to skutečně boj, Boží boj za zastavení antikristovského systému celosvětové satanizace lidstva a Pán Ježíš Kristus se oslaví! I pro ty oběti svých věrných mučedníků!