To, co dělali po příjezdu do Kyjeva bývalý německý ministr zahraničních věcí Guido Westerwelle a vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová, vypadalo, mírně řečeno, dost podivně ve srovnání s obvyklým chováním diplomatů.
Místo setkání s oficiálními zástupci ukrajinské vlády se přidali k protivládním demonstrantům a dokonce je povzbuzovali k pokračování protestů proti vládě zvolené demokratickou a legitimní cestou.
Dva američtí senátoři - John McCain a Chris Murphy se také snažili vyburcovat lidi, radili jim, aby neustupovali a žádali spojení s Evropskou unií: "Ukrajina vylepší Evropskou unii, stejně jako Evropská unie zase vylepší Ukrajinu". Co mají američtí senátoři společného se vstupem evropské země do EU, to je záhada, když samozřejmě nebudeme zapomínat na to, že až doposud mají někteří Američané za to, že studená válka stále ještě neskončila. Je třeba obklopit Rusko nárazníkovým pásmem a současně se pokusit zabránit jeho postupu ke stabilizaci.
V Německu strana křesťanských demokratů už dávno rozvíjí vztahy s ukrajinskou opozicí, hlavně pak s boxerem-politikem Vitalijem Kličkem. S ním se neustále setkávají v Evropě a financují ho. Ve skutečnosti ale CDU nemůže zaručit Kličkovi podporu, protože to ohrozí vztahy Německa s Ruskem, které byly až doposud docela kladné. Není náhoda, že během nynější krize se kancléřka Merkelová chová mnohem opatrněji než bývalý ministr zahraničních věcí.
Polsko s jeho protiruskými fobiemi se neustále snažilo přimět Brusel k zásahu do vnitřních záležitostí zemí bývalého SSSR. Polsko, které se vždycky bálo "ruského medvěda", a zřejmě inspirované americkými politiky, dosud nezapomínajícími studenou válku, se snaží manipulovat Evropou jako pákou a nezamýšlet se přitom ani o prospěchu ani o následcích svého patologického chování.
Zdá se, že Janukovyč to nikdy nemyslel se vstupem do Evropské unie vážně, protože si je moc dobře vědom politických, ekonomických a sociálních následků tohoto kroku pro svou zaostalou zem. Zahájení jednání s Bruselem bylo zřejmě pro Janukovyče taktikou: ukázat Moskvě, že když bude dál pokračovat v tvrdém ekonomickém vydírání, pak podnítí Ukrajinu, aby si zvolila alternativní cestu, a ta už nebude docela určitě Kremlu po chuti.
A když začal Gazprom mluvit o zvýšení cen plynu nebo o předání plynové distribuční sítě Ukrajiny do jeho vlastnictví, rozhodl se Janukovyč, že rozehraje tuto kartu a tak vlastně způsobil tenhle chaos, do kterého se teď spolu se svou vládou dostal. Omylem Ruska byl pokus chytit Ukrajinu pod krkem a zapomenout na cit pro míru. Místo toho měla být použita "mírná síla". To by způsobilo mnohem méně problémů a dvoustranné vztahy by pak byly mnohem perspektivnější.
