Jedním z osvědčených prostředků je vyvolaný předčasný
porod. Tato metoda je velice důležitá, protože takové dítě je zpravidla traumatizováno
již přirozenou cestou… Díky takové praxi mohou programátoři později mnohem
snadněji dosáhnout svého cíle. Předčasně vyvolaný porod udělá z dítěte bojovnou
povahu. Nemá-li dotyčné dítě pevnou vůli resp. instinkt k přežití předčasného narození,
nebude rovněž ani později bojovat, aby přežilo trýzeň programování. Samozřejmě že
ne každé dítě přichází na svět jako předčasně narozené, ale takových případů je mimořádně
mnoho, protože jde o preferovanou metodu programování.
Ženy, jejichž budoucí děti jsou určené k naprogramování, jsou během těhotenství
rovněž silně traumatizovány. Slouží k tomu řada různých způsobů traumat, která současně
ovlivňují i ještě nenarozené dítě.
K vyvolání bojovné povahy jsou některé děti ještě v matčině lůně trýzněny tenkými
jehlami a je jimi zraňována každá část těla plodu.
Když se pak takto preparované dítě narodí, postarají se ilumináti o to, aby první
osobou, kterou spatří resp. vnímá, byl asistent programování. Příštích osmnáct měsíců
pak programátor jedná s dítětem láskyplně a jeho předstírané chování i tón hlasu jsou
to jediné, co k dítěti v tu dobu pronikne. Tak se přirozeným způsobem vyváří pouto
mezi ním a programátorem. Těsný a zdánlivě láskyplný vztah mezi dítětem a člověkem,
který se dopustil počátečního zneužití, je nezbytným předpokladem k naprogramování
úspěšného rozpolcení osobnosti po počátečním traumatu.
Rozštěpení ducha se navozuje tím, že je dítě konfrontováno se dvěma neslučitelně
protikladnými postoji svého programátora. Poté, co bylo zahrnováno láskou a pozorností,
je mu náhle všechno dobré a krásné odebráno. Dítě je zavřeno v kleci a týráno
elektrošoky. Jeho smysly a city se záměrně přetěžují tak dlouho, až je nakonec zcela
necitelné a bezcitné. Dítě trpí hladem a je drženo ve vlhku a chladu. Když pak po všem
tom utrpení konečně zase uvidí svého milovaného "mistra" (obvykle po 42 až 72 hodinách),
radost z toho potlačí v jeho vědomí vzpomínky na vytrpěnou trýzeň. Zdá se mu,
že přišla pomoc. V tomto okamžiku však programátor ukáže svou dosud skrývanou
obludnou stránku. Chce-li se dítě s věcí vypořádat, musí si vytvořit jinou osobnost. Původně
laskavý opatrovatel se změnil v jeho největšího nepřítele. Dítě nedokáže navzájem
sloučit oba extrémy svého programátora, tj. zdánlivě láskyplného ochránce i nejkrutějšího
mučitele. Osoba, k níž mělo největší důvěru, je současně tou, které se nejvíc
obává.
Dalším krokem je test úspěšnosti experimentu a obvykle se provádí, když dítě dosáhne
osmnácti měsíců. Zkoumá se, zda oběť dokáže svou osobnost natolik rozštěpit,
aby se mohlo začít se speciálním programováním.87
Úvodní i hlavní trýznění k trvalému rozštěpení paměti se s mnoha dětmi provádí
(přesněji řečeno páchá!) v Kalifornii na letecké základně, která byla oficiálně vybudována
k testování "nových zbraní".88 Většina z těchto "nových zbraní" však slouží k vytváření
co největšího počtu lidských robotů.
Na zmíněné základně programu "Vladař" jsou v obrovském hangáru klece, dost
velké právě jen k "uskladnění" dítěte. Podle počtu lidí, pracujících v hale, lze odhadnou
t množství dětí na dva až tři tisíce!
Protože v lidském mozku existuje vrozený obranný mechanismus, štěpící osobnost,
musí být mučení pro dítě tak silné, aby je už nemohlo snášet. Dítě pak v důsledku trýznění
opustí svou "starou" osobnost a probudí se v něm osobnost nová, aby mohlo vést
umělý a snesitelný život.
Když je proces štěpení osobnosti zahájen, dá se jen velice těžko zastavit. Jde o podobný
jev jako štěpení atomu při nukleární reakci - postupuje již dál sám od sebe!
Tisíce kovových klecí na základně jsou napojeny na proud, takže děti v nich mohou
být kdykoli vystaveny elektrickému šoku za účelem již zmíněného rozštěpení osobnosti.
89 Zrůdné klece se odborně nazývají "Woodpecker Grids". Je-li použito vysokého
napětí, spatří oběť světelný záblesk. Později se jej používá jako jistého druhu hypnózy,
aby se dítě domnívalo, že dospělo do jiné dimenze. Dlouhý pobyt v takové kleci
("Woodpecker Grids") je trauma, jehož ilumináti s oblibou užívají. Zneužívání dítěte
je zásadně co možná nejbrutálnější, aby vzpomínky na něj byly rovněž pokud možno
nejtraumatičtější.
K působení na podvědomí se rovněž používá projekčních přístrojů a vzhledově se
podobají triedru. Jediný rozdíl je v tom, že zde v každém okuláru běží jiný film. Pravé
oko tak vnímá pozitivní filmy, jako jsou např. rodinné příběhy, pohádky a podobně,
zatímco levému oku se současně ukazují horory, hrůzné scény, pornografie a záběry ze
satanských obřadů. K traumatizování obětí se kromě toho používá cvičených psů, opic i dalších zvířat.
Dále se při programování aplikují drogy spolu s tzv. "psychedelickou hudbou". Zde
jsou některé z cílů, jichž se aplikováním drog při programování mj. dosahuje:
a) lidé jsou přiváděni do transu,
b) působí se jim bolest,
c) vyvolává se tzv. "out of body experinces" (prožitky, při nichž duše opouští tělo),
d) zesiluje se trauma,
e) vštěpuje se existence, setrvávající v žádoucím rozpoložení,
f) redukují se paměťové schopnosti.
Jedna z obětí myšlenkové kontroly si vzpomíná, jak se dr. Green objevil s chladným
úsměvem a se sedmikráskou v ruce. Postavil se před jedno dítě a začal odtrhávat jednotlivé
lístky se slovy: "Love you, love you not, love you, love you not!" To přivádělo
dítě k šílenství, protože vědělo, že poslední lísteček znamená jeho smrt. "Nemilované"
dítě pak bylo usmrceno obzvlášť krutým způsobem; ostatní programované děti
musely přihlížet, jak je oběť zaživa stahována z kůže.91
Programování podle "Vladaře" se také provádělo v jedné velké nemocnici na jihu
Kalifornie, která byla střežena příslušníky US-Marine. Ve zvláštním oddělení s betonovými
podlahami byly na stropě zavěšené klece. Některé z nich se používaly pro opice,
ale mnohé sloužily k "uskladnění" programovaných dětí.
V Kalifornii je ostatně celá řada pohřebních ústavů, vedených resp. kontrolovaných
ilumináty, a mj. slouží k vytváření tzv. "trauma z ohně". V těchto zařízeních jsou děti
nuceny sledovat, jak jsou jiné děti - které předtím dobře znaly - za živa páleny v peci
krematoria. Vysokým žárem se tělo dítěte rychle zpopelní, ale zachová si původní tvar.
Úmyslně vytvořený závan vzduchu pak způsobí, že se popel rozpadne. Dítě které celému
procesu musí přihlížet, vnímá žár pece a slyší zoufalý křik oběti, je již navždy traumatizováno.
92 Ohňové trauma se užívá tak ďábelským způsobem proto, aby si přihlížející
dítě představovalo, že se samo rozpouští v žáru pece. Trauma je pak základem pro
"stádium rozpuštění". Při programování jde o to, aby se otrok sám "rozpustil", jakmile
k tomu dostane příkaz. Pak je již možné jej naprogramovat a exaktně mu vštípit všechno,
co má udělat.
Některé děti jsou nuceny zabíjet lidi, kterých se pak užívá při rituálech, a současně
to znovu slouží k vyvolávání traumatických zážitků.
Děti ve věku od čtyř do čtyř a půl roku se obvykle umisťují ve zvláštním izolovaném
zařízení, kde pak jsou příslušně programovány. Na stůl se např. postaví bedna
z cedrového dřeva s nápisem "Doctor's Box" a pak jsou jejím hlídáním pověřeny dvě
děti, jejichž programování již pokročilo. Jiné ("nahraditelné") děti jsou zase navedeny
dostat se do místnosti a pokusit se zmocnit bedny. Děti, které bednu střeží, jsou vybaveny
ostrými noži a přísným rozkazem zabít každého, kdo by se pokusil předmětu
zmocnit. Jestliže hlídající děti svěřené úloze nedostojí, jsou buď dále programovány,
nebo se samy stávají "nahraditelnými".93
Jakmile je dosaženo té míry poslušnosti, že jsou děti ochotné pro svého programátora
i zabíjet, vyvolává se v nich klaustrofobické trauma umístěním do úzké hluboké
jámy a pod. Pak se jim udělují různé rozkazy jako např. "řízni se", "dej si sám elektrošok"
a podobné způsoby sebemrzačení. Trýznění těsným prostorem funguje zpravidla
velmi dobře, tzn. že si existence samy působí značnou bolest.
Jakmile dítě dosáhne pěti let, je už jeho vůle zničena. Namísto tvora s vlastními názory
a postoji je zde nyní manipulovatelný a zcela závislý otrok.
porod. Tato metoda je velice důležitá, protože takové dítě je zpravidla traumatizováno
již přirozenou cestou… Díky takové praxi mohou programátoři později mnohem
snadněji dosáhnout svého cíle. Předčasně vyvolaný porod udělá z dítěte bojovnou
povahu. Nemá-li dotyčné dítě pevnou vůli resp. instinkt k přežití předčasného narození,
nebude rovněž ani později bojovat, aby přežilo trýzeň programování. Samozřejmě že
ne každé dítě přichází na svět jako předčasně narozené, ale takových případů je mimořádně
mnoho, protože jde o preferovanou metodu programování.
Ženy, jejichž budoucí děti jsou určené k naprogramování, jsou během těhotenství
rovněž silně traumatizovány. Slouží k tomu řada různých způsobů traumat, která současně
ovlivňují i ještě nenarozené dítě.
K vyvolání bojovné povahy jsou některé děti ještě v matčině lůně trýzněny tenkými
jehlami a je jimi zraňována každá část těla plodu.
Když se pak takto preparované dítě narodí, postarají se ilumináti o to, aby první
osobou, kterou spatří resp. vnímá, byl asistent programování. Příštích osmnáct měsíců
pak programátor jedná s dítětem láskyplně a jeho předstírané chování i tón hlasu jsou
to jediné, co k dítěti v tu dobu pronikne. Tak se přirozeným způsobem vyváří pouto
mezi ním a programátorem. Těsný a zdánlivě láskyplný vztah mezi dítětem a člověkem,
který se dopustil počátečního zneužití, je nezbytným předpokladem k naprogramování
úspěšného rozpolcení osobnosti po počátečním traumatu.
Rozštěpení ducha se navozuje tím, že je dítě konfrontováno se dvěma neslučitelně
protikladnými postoji svého programátora. Poté, co bylo zahrnováno láskou a pozorností,
je mu náhle všechno dobré a krásné odebráno. Dítě je zavřeno v kleci a týráno
elektrošoky. Jeho smysly a city se záměrně přetěžují tak dlouho, až je nakonec zcela
necitelné a bezcitné. Dítě trpí hladem a je drženo ve vlhku a chladu. Když pak po všem
tom utrpení konečně zase uvidí svého milovaného "mistra" (obvykle po 42 až 72 hodinách),
radost z toho potlačí v jeho vědomí vzpomínky na vytrpěnou trýzeň. Zdá se mu,
že přišla pomoc. V tomto okamžiku však programátor ukáže svou dosud skrývanou
obludnou stránku. Chce-li se dítě s věcí vypořádat, musí si vytvořit jinou osobnost. Původně
laskavý opatrovatel se změnil v jeho největšího nepřítele. Dítě nedokáže navzájem
sloučit oba extrémy svého programátora, tj. zdánlivě láskyplného ochránce i nejkrutějšího
mučitele. Osoba, k níž mělo největší důvěru, je současně tou, které se nejvíc
obává.
Dalším krokem je test úspěšnosti experimentu a obvykle se provádí, když dítě dosáhne
osmnácti měsíců. Zkoumá se, zda oběť dokáže svou osobnost natolik rozštěpit,
aby se mohlo začít se speciálním programováním.87
Úvodní i hlavní trýznění k trvalému rozštěpení paměti se s mnoha dětmi provádí
(přesněji řečeno páchá!) v Kalifornii na letecké základně, která byla oficiálně vybudována
k testování "nových zbraní".88 Většina z těchto "nových zbraní" však slouží k vytváření
co největšího počtu lidských robotů.
Na zmíněné základně programu "Vladař" jsou v obrovském hangáru klece, dost
velké právě jen k "uskladnění" dítěte. Podle počtu lidí, pracujících v hale, lze odhadnou
t množství dětí na dva až tři tisíce!
Protože v lidském mozku existuje vrozený obranný mechanismus, štěpící osobnost,
musí být mučení pro dítě tak silné, aby je už nemohlo snášet. Dítě pak v důsledku trýznění
opustí svou "starou" osobnost a probudí se v něm osobnost nová, aby mohlo vést
umělý a snesitelný život.
Když je proces štěpení osobnosti zahájen, dá se jen velice těžko zastavit. Jde o podobný
jev jako štěpení atomu při nukleární reakci - postupuje již dál sám od sebe!
Tisíce kovových klecí na základně jsou napojeny na proud, takže děti v nich mohou
být kdykoli vystaveny elektrickému šoku za účelem již zmíněného rozštěpení osobnosti.
89 Zrůdné klece se odborně nazývají "Woodpecker Grids". Je-li použito vysokého
napětí, spatří oběť světelný záblesk. Později se jej používá jako jistého druhu hypnózy,
aby se dítě domnívalo, že dospělo do jiné dimenze. Dlouhý pobyt v takové kleci
("Woodpecker Grids") je trauma, jehož ilumináti s oblibou užívají. Zneužívání dítěte
je zásadně co možná nejbrutálnější, aby vzpomínky na něj byly rovněž pokud možno
nejtraumatičtější.
K působení na podvědomí se rovněž používá projekčních přístrojů a vzhledově se
podobají triedru. Jediný rozdíl je v tom, že zde v každém okuláru běží jiný film. Pravé
oko tak vnímá pozitivní filmy, jako jsou např. rodinné příběhy, pohádky a podobně,
zatímco levému oku se současně ukazují horory, hrůzné scény, pornografie a záběry ze
satanských obřadů. K traumatizování obětí se kromě toho používá cvičených psů, opic i dalších zvířat.
Dále se při programování aplikují drogy spolu s tzv. "psychedelickou hudbou". Zde
jsou některé z cílů, jichž se aplikováním drog při programování mj. dosahuje:
a) lidé jsou přiváděni do transu,
b) působí se jim bolest,
c) vyvolává se tzv. "out of body experinces" (prožitky, při nichž duše opouští tělo),
d) zesiluje se trauma,
e) vštěpuje se existence, setrvávající v žádoucím rozpoložení,
f) redukují se paměťové schopnosti.
Jedna z obětí myšlenkové kontroly si vzpomíná, jak se dr. Green objevil s chladným
úsměvem a se sedmikráskou v ruce. Postavil se před jedno dítě a začal odtrhávat jednotlivé
lístky se slovy: "Love you, love you not, love you, love you not!" To přivádělo
dítě k šílenství, protože vědělo, že poslední lísteček znamená jeho smrt. "Nemilované"
dítě pak bylo usmrceno obzvlášť krutým způsobem; ostatní programované děti
musely přihlížet, jak je oběť zaživa stahována z kůže.91
Programování podle "Vladaře" se také provádělo v jedné velké nemocnici na jihu
Kalifornie, která byla střežena příslušníky US-Marine. Ve zvláštním oddělení s betonovými
podlahami byly na stropě zavěšené klece. Některé z nich se používaly pro opice,
ale mnohé sloužily k "uskladnění" programovaných dětí.
V Kalifornii je ostatně celá řada pohřebních ústavů, vedených resp. kontrolovaných
ilumináty, a mj. slouží k vytváření tzv. "trauma z ohně". V těchto zařízeních jsou děti
nuceny sledovat, jak jsou jiné děti - které předtím dobře znaly - za živa páleny v peci
krematoria. Vysokým žárem se tělo dítěte rychle zpopelní, ale zachová si původní tvar.
Úmyslně vytvořený závan vzduchu pak způsobí, že se popel rozpadne. Dítě které celému
procesu musí přihlížet, vnímá žár pece a slyší zoufalý křik oběti, je již navždy traumatizováno.
92 Ohňové trauma se užívá tak ďábelským způsobem proto, aby si přihlížející
dítě představovalo, že se samo rozpouští v žáru pece. Trauma je pak základem pro
"stádium rozpuštění". Při programování jde o to, aby se otrok sám "rozpustil", jakmile
k tomu dostane příkaz. Pak je již možné jej naprogramovat a exaktně mu vštípit všechno,
co má udělat.
Některé děti jsou nuceny zabíjet lidi, kterých se pak užívá při rituálech, a současně
to znovu slouží k vyvolávání traumatických zážitků.
Děti ve věku od čtyř do čtyř a půl roku se obvykle umisťují ve zvláštním izolovaném
zařízení, kde pak jsou příslušně programovány. Na stůl se např. postaví bedna
z cedrového dřeva s nápisem "Doctor's Box" a pak jsou jejím hlídáním pověřeny dvě
děti, jejichž programování již pokročilo. Jiné ("nahraditelné") děti jsou zase navedeny
dostat se do místnosti a pokusit se zmocnit bedny. Děti, které bednu střeží, jsou vybaveny
ostrými noži a přísným rozkazem zabít každého, kdo by se pokusil předmětu
zmocnit. Jestliže hlídající děti svěřené úloze nedostojí, jsou buď dále programovány,
nebo se samy stávají "nahraditelnými".93
Jakmile je dosaženo té míry poslušnosti, že jsou děti ochotné pro svého programátora
i zabíjet, vyvolává se v nich klaustrofobické trauma umístěním do úzké hluboké
jámy a pod. Pak se jim udělují různé rozkazy jako např. "řízni se", "dej si sám elektrošok"
a podobné způsoby sebemrzačení. Trýznění těsným prostorem funguje zpravidla
velmi dobře, tzn. že si existence samy působí značnou bolest.
Jakmile dítě dosáhne pěti let, je už jeho vůle zničena. Namísto tvora s vlastními názory
a postoji je zde nyní manipulovatelný a zcela závislý otrok.
Robin de Ruiter - Třináct satanských pokrevních dynastií