...protože pan Weizmann

"Je známo, že po připojení Rakouska Hitlerem se řada vídeňských a
budapešťských Židů chtěla zachránit před pronásledováním útěkem do ciziny.
Svobodu si vykoupili odevzdáním značných devizových částek. Po ostudných
událostech v listopadu 1938, které vyvrcholily zničením židovských kulturních i
náboženských památek, jsem proti těmto teroristickým činům vystoupil zcela veřejně.
Při příležitosti předvánoční oslavy pracovníků Říšské banky, mezi nimiž bylo
přítomno i mnoho stranických předáků, jsem prohlásil: 'Podpalovaní synagog, ničení a
vykrádání židovských obchodů i špatné zacházení s židovskými státními občany bylo
tak zločinným jednáním, že se za ně každý řádný Němec musí stydět. Doufám, že se
nikdo z vás na těchto věcech nepodílel. Pokud snad ano, pak mu dobře radím, aby se
urychleně vzdálil z budovy naší banky. V našem seriózním ústavu není místo pro lidi,
kteří nemají úctu k životu, majetku a přesvědčení druhých. Říšská banka spočívá na
zásadách věrnosti a víry.'
Můj postoj jasně ukazuje, že jsem se upřímně snažil najít pro Hitlera přijatelné
řešení židovské otázky. Přednesl jsem mu, jakou politickou chybou je teroristické
zacházení se Židy, a že se k odstranění Židů musí použít jiných prostředků. Poukázal
jsem také na skutečnost, že Říšská banka odhaduje židovský majetek v Německu na
šest miliard marek, a navrhl jsem Hitlerovi, aby byl tento majetek postaven pod správu
mezinárodní komise. Na základě majetkové záruky těchto šesti miliard marek by bylo
možno vypsat dolarovou půjčku asi ve výši půl druhé miliardy marek, která by byla
upisována zahraničními Židy. Věřil jsem, že při velkém počtu zámožných
zahraničních Židů by bylo možné takovou půjčku spolehlivě umístit. Z dolarového
výnosu půjčky by pak mohl být uvolněn přiměřený obnos každému Židovi, který by
chtěl opustit Německo a založit si novou existenci v zahraničí. Vyšlo by se tak vstříc
nejen jim samým, ale také zemím, ochotné přijmout na své území Židy, kteří kvůli
nedostatku prostředků se svým vycestován z Německa váhají. Německá říše by se pak
zavázala úročit půjčku v dolarech a umořit ji během následujících dvaceti let.
Užasl jsem, když Hitler návrh přijal a pověřil mne sondováním u mých londýnských
přátel, zda by byl plán proveditelný. Počátkem ledna 1939 jsem odejel do Londýna
a nejprve jsem záležitost předložil Montagu Normanovi, guvernéru Bank of England,
který ji schválil a zprostředkoval mi rozhovor s nejváženějším londýnským Židem
lordem Berstedtem, šéfem světoznámé firmy Samuel & Samuel. I on vyslovil svůj

souhlas s naším plánem, avšak poznamenal, že o něm musí předem promluvit s
duchovním vůdcem londýnských Židů panem Chaimem Weizmannem. Po dvou dnech
mne lord Berstedt opět vyhledal a sdělil mi, že bohužel musí můj plán odmítnout,
protože pan Weizmann se proti němu důrazně vyslovil. Žádné zdůvodnění mi neuvedl.
Musel jsem se tedy smířit se skutečností, že můj pokus o umožnění osobní a politické
svobody německých Židů pomocí finanční transakce zcela ztroskotal. A to i přesto, že
se nejednalo o nic pochybného, nýbrž o řádně zúročenou a spolehlivě splatnou půjčku,
která by ještě navíc Židům zachovala jejich majetek v Německu. Pro takový postoj
jsem nikdy nedokázal najít pochopení. Vždyť i skutečnost Hitlerova souhlasu s mým
návrhem ukazuje, že byl tehdy koncem roku 1938 ještě připraven ke kompromisům.
Zda byli Židé celého světa stavu zachránit své německé souvěrce před pozdější
likvidací, zůstane asi navždy předmětem diskusí mezi lidmi dobré vůle. Zločinná
myšlenka 'konečného řešení' dozrála teprve později. I když se s něčím takovým tehdy
ještě nepočítalo, byla touha mnoha německých Židů po vystěhování zcela
pochopitelná. Odmítnutí našeho návrhu židovskou prominencí bylo všestranně
přetřásáno a posuzováno i v židovských kruzích."

(komentář ke knize)Manfred Adler; Synové temnotystahuj

(1. díl, Připravovaná světová vláda)

(komentář ke knize) Manfred Adler; Synové temnotystahuj

(2. díl, Světová velmoc sionismu)

(komentář ke knize) Manfred Adler; Synové temnotystahuj

(3. díl, Teologické temno)