V lednu 2011 nám řekli, že celou Severní Afriku a Střední východ začala zachvacovat "spontánní", "autentická" povstání během toho, co se pak začalo vítat jako "Arabské jaro". Bylo to téměř čtyři měsíce před tím, než i korporátní média přiznala, že za těmito povstáními byly USA a že byla všechno možné, jen ne "spontánní" a "autentická". V dubnu 2011 v článku, co vyšel v New York Times nadepsaném "Skupiny z US pomohly vypiplat arabská povstání," bylo uvedeno:
"Mnoho z těchto skupin a jednotlivců se přímo těchto revolt účastnilo a reformátoři, kteří cloumali tímto regionem, včetně Mládežnického hnutí 6. dubna v Egyptě, Bahrajnského centra pro lidská práva i aktivisté z lidu jako Entsar Qadhi, mládežnický vůdce z Jemenu, získali výcvik a financování od skupin jako Mezinárodní republikánský institut, Národní demokratický institut a Freedom House, nezisková organizace lidských práv sídlící ve Washingtonu."
Článek by k tomu ještě mohli přidat i USA National Endowment for Democracy (NED):
"Republikánské i Demokratické instituce jsou volně přidruženy k Republikánské a Demokratické straně. Vytvořil je Kongres a jsou financovány prostřednictvím nadace USA National Endowment for Democracy, která byla zřízena v roce 1983, aby směrovala granty na podporu demokracie v rozvojových zemích. National Endowment od Kongresu ročně dostává asi 100 milionů dolarů. I Freedom House dostal řádný kus z peněz, co jsou od americké vlády, hlavně od Ministerstva zahraničí."
Těžko jde o spekulativní teorii, řekneme-li, že tato povstání byla součástí mohutné geopolitické kampaně vymyšlené na Západě a realizované přes jejich prostředníky za pomoci vnějších nadací, organizací a stabilních NGO (skupin podporujících Nový globální řád), které neustále působí po celém světě. Jak ještě uvidíme, příprava na "Arabské jaro" a globální kampaň, která nyní proniká jak do Ruska, tak i do Číny, jak už bylo předpovězeno v článku z února 2011 "Nejdříve Střední východ a pak svět", nezačala teprve jako nepokoje, které už začaly, nýbrž už roky před tím, než se zdvihla první "pěst", a to uvnitř seminárních poslucháren ve Washingtonu a New Yorku, i v USA financovaných výcvikových zařízeních v Srbsku a v táborech, zřízených v sousedních zemích, nikoliv v samotném Arabském světě.
Časový rozvrh - 2008-2010 Příprava bitevního pole
3. - 5. prosince 2008: Egyptští aktivisté z nyní proslulého hnutí 6. dubna byli v New York City na inauguračním summitu Aliance mládežnických hnutí (AYM), rovněž známé jako Movements.org. Tam dostali výcvik, příležitosti pro práci v sítích a podporu od různých korporátních a USA vládních sponzorů AYM, včetně samotného USA Ministerstva zahraničí. Zpráva ze summitu AYM 2008 (str. 3 .pdf) uvádí, že se zúčastnil státní podsekretář pro veřejnou diplomacii a veřejné záležitosti James Glassman zrovna tak jako Jared Cohen, co sedí ve štábu politického plánování Úřadu Ministerstva zahraničí. Ještě šest dalších členů štábu Ministerstva a poradců se tohoto summitu zúčastnilo spolu s dlouhým seznamem zástupců korporací, médií a institucí.
Krátce poté 6. dubna odcestoval do Srbska, aby je vycvičili podle USA-financované CANVAS formálně USA-financované NGO "Otpor", která pomohla svrhnout v Srbsku vládu v roce 2000. O Otpor New York Times referoval, že to bylo "dobře promazané hnutí podporované několika miliony dolarů ze Spojených států." Poté, co uspělo, tak si změnilo svůj název na CANVAS a začalo s výcvikem aktivistů využitelných v dalších USA-podporovaných operacích změny režimů.
Magazín Foreign Policy (Zahraniční politika) o tom referoval v článku "Revoluton U," kde tvrdil, že CANVAS pomáhal protestujícím při "Růžové revoluci" v Gruzii, "Oranžové revoluci" na Ukrajině a že v současnosti pracuje se sítěmi z Běloruska, Myanmaru (Barmy) a po celém Středním východě a v Severní Africe, stejně jako pracuje i s aktivisty v Severní Koreji a v dalších 50 zemích.
2009: V článku s USA Ministerstvem zahraničí financovaném Rádiu Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL) nadepsaném "Vývozy nenásilných revolucí z východní Evropy na Střední východ" bylo uvedeno: "Popovič pak exportoval své nenásilné metody, když pomohl vycvičit aktivisty, kteří zažehli gruzinskou Růžovou revoluci v roce 2003 a ukrajinskou Oranžovou revoluci v roce 2004. A nyní Popovič spouští svou novou organizaci zvanou Canvas, která se ještě více věnuje - pomoci pro-demokratickým aktivistům, kteří nedávno svrhli despotické režimy v Egyptě a Tunisku."
RFE/RL potvrdil i účast aktivistů z Iránu, Běloruska a Severní Koreji na výcviku u CANVAS. RFE/RL měl s aktivisty schůzku u CANVASU někdy během roku 2009.
Únor 2010: Hnutí 6. dubna se po výcviku u CANVAS vrátilo v roce 2010 do Egypta spolu s šéfem IAEA od OSN Mohammedem El Baradejem. Členové 6. dubna byli i zatčeni, když uprostřed února čekali na přílet El Baradeje na káhirském letišti. El Baradej svůj záměr kandidovat na presidenta ve volbách v roce 2011 oznámil už v roce 2010. Spolu se 6. dubnem Gael Ghonim z Googlu a koalicí dalších opozičních stran El Baradej sestavil svou "Národní frontu za změnu" a začal se připravovat na příchod "Arabského jara".
Pak je zcela jasné, že nepokoje už byly dlouho plánovány, když jsou tu záznamy, jak aktivisté z Tuniska a Egypta dostávali ze zahraničí výcvik a podporu tak, aby se mohli vrátit do svých domovských zemí a usilovat v celoregionální koordinované kampani o nepokoje.
V dubnu 2011 to potvrdila zpráva AFP, když Michael Posner z USA Ministerstva zahraničí uvedl, že "vláda během minulých dvou let USA určila rozpočet 50 milionů dolarů na vývoj nových technologií pomoci aktivistům při obraně před zatčením a persekucemi od autoritativních vlád." Zpráva se pustila do vysvětlování, že USA "organizovala tréninková sezení pro 5 000 aktivistů v různých částech světa. Sezení uspořádaná na Středním východě před asi šesti týdny shromáždilo aktivisty z Tuniska, Egypta, Sýrie a Libanonu, kteří se vrátili do svých zemí s cílem, aby zde vycvičili své kolegy." Posner dodal: "Vrátili se a mělo to zdrcující účinek." Tím zdrcujícím účinkem bylo samozřejmě "Arabské jaro".
Časový rozvrh - 2011 rok šalby
16. ledna 2011: List Al Arabiya News ve svém článku "Tuniský exilový reformista se vrací domů" oznámili, že Moncef Marzouki se vrací z Paříže do Tuniska uprostřed chaosu vyvolaného US Ministerstvem zahraničí vycvičenými, podporovanými a vybavenými davy, které byly spuštěny běžným únikem kabelogramů z US Ministerstva zahraničí přes Wikileaks. Při celkem jasném předpokladu, že výcvik tuniských opozičních skupin proběhl dlouho před únikem těch kabelogramů, tak ty Wikileaks depeše byly využity jen jako plánované rétorické ospravedlnění pro dávno už předjímanou, ze zahraničí financovanou subverzi. Od té doby bylo Wikileaks využívány i při stejných manévrech, ať byly, kde byly, od Egypta přes Libyi i tak daleko odsud jako v Thajsku.
Moncef Marzouki se ukázal být zakladatelem a šéfem Arabské komise pro lidská práva, instituce kolaborující s US NED World Movement for Democracy (WMD - Světové hnutí za demokracii), do něhož patří "Konference o lidských právech aktivistů v exilu" a účastník "třetího shromáždění" WMD spolu s Marzoukiho Tuniskou ligou za lidská práva sponzorovanou od NED jako Sorosovy Open Society a USAID. (NED - míněno společnosti pod záštitou té hlavní - National Endowment for Democracy).
"Volání po solidaritě" od Mezinárodní federace za lidská práva (FIDH) zmiňuje názvy každé a všech skupin, z nichž během "povstání" v lednu 2011 sestávala tuniská opozice jako "členské organizace FIDH". Mezi ně patřila Marzoukiho "Tuniská liga za lidská práva", "Tuniská asociace demokratických žen" a "Národní rada za svobody v Tunisku" čili CNLT. FIDH fungující jako mezinárodní tmel pro různé ze zahraničí financované organizace realizující po celém světě subverze pod pláštíkem "lidských práv" je sama také plně financovaná US vládou přes National Endowment for Democracy, Sorosovu Open Society a mnohé další jasně kompromitované pobočky.
28. ledna 2011: Po varování žurnalisty a aktivisty Dr. Webstera Tarplye z Rádia světových krizí (Word Crisis Radio) se začala alternativní média pozorněji zaměřovat na nepokoje v Egyptě, které začaly těsně po nárůstu tuniské krize. V "Ne všechno je v egyptských potyčkách tak, jako to vypadá" si všimli, že vůdce protestů Mohammed El Baradej byl ve skutečnosti oddaným agentem Západu s dlouhodobým členstvím ve Wall Streetem a Londýnem financované Skupině mezinárodních krizí (ICG) spolu s "vedoucími izraelskými činiteli" včetně současného izraelského presidenta Šimona Perese, současného guvernéra Bank of Izrael Stanley Fischera a bývalého izraelského ministra zahraničí Šlomo Ben-Ami. K ICG rovněž patří vedoucí američtí bankéři a geopolitičtí manipulátoři včetně George Sorose, Zbigniewa Brzezinskiho, Richarda Armitage, Samuela Bergera a Wesley Clarka.
Je ironií, že zprávy Západních médií o El Baredeiovi tvrdily, že je jak anti-americký, tak i silně anti-izraelský v předjímání nejlépe popsaném o rok dříve v článku Výboru pro zahraniční vztahy z března 2010, článek o zahraničních záležitostech "Je El Baradei egyptským hrdinou?":
"Další úzké vztahy Egypta se Spojenými státy se staly kritickým a negativním faktorem v egyptské politice. Opozice těchto vazeb využila ke zpochybnění legitimity režimu, zatímco vláda se zapojila do své vlastní hry předvádějící její anti-Amerikanismus, aby se od takových obvinění očistila. Pokud by El Baradei opravdu měl mít rozumnou šanci na pomoc s politickou reformou v Egyptě, tak by US tvůrci politik tomuto cíli nejlépe posloužili tím, nebudou tlačit na pilu. Paradoxně El Baradeiovy chladné vztahy se Spojenými státy jako šéfa IAEA teď zájmům USA jen pomohou."
Poslední předváděčka tohoto přístupu přišla, když Izrael El Baradeie dost zábavně nazval "Iránským agentem." Tohle poslední představení jen dále ilustruje tu ohromnou míru licoměrnosti, s níž se světové události manipulují.
17. únor 2011: V Londýně sídlící Národní fronta za spásu Libye (NFSL) volala po libyjském "Dni hněvu", aby se vyrovnala s USA-destabilizační rétorikou používanou v Tunisku a Egyptě. CIA a MI6 NFSL podporovala už od 80. let a ta provedla četné pokusy svrhnout Kaddáfího vládu jak přes teroristické útoky, tak přes ozbrojená povstání.
18. únor 2011: Během počátku vyhánění Hosni Mubaraka se ukázala Open Society Institute miliardářského bankstera George Sorose, že ona je za těmi NGO, které koncipují novou egyptskou ústavu. Mezi tyto skupiny "občanské společnosti" patřila Arabská informační síť pro lidská práva, kterou otevřeně financuje Open Society Institute George Sorose a s Neo-Cony spojená NED založená Egyptská organizace pro lidská práva. Vypadá to, že když Skupina mezinárodních krizí vytvářela strategii a jejich důvěrník El Baradei vedl davy do ulic, tak v tom byla celá řada NGO organizací a jejich členstva, včetně Sorose, i jejich financí, které pracovaly jak venku, tak i realizovaly detaily na place.
21. února 2011: V Interview s Ibrahimem Sahadem z Národní fronty pro spásu Libye (NFSL) na ABC Australia se vybarvily všechny diskusní body, které korporátní média mainstreamu v předchozích týdnech ohledně Libye probírala, a to všechno s Bílým domem a Washingtonským monumentem tyčícím se v pozadí nad ním. Ten volal po bezletové zóně, a to v reakci na nepodložená obvinění, že Kaddáfí ostřeluje "neozbrojené protestující" z bojových letounů.
Březen 2011 "USA libyjská politika: Nulové legitimity" zajišťovala, že to jasně těžce vyzbrojené, západem podporované povstání bylo pořád ještě západními médii falešně líčeno jako "mírumilovné protesty".
28. února 2011: Ve "Zničení Libye" se uvádělo:
Zatímco vůdce libyjské opozice Ibrahim Sahad vedl rétorické výpady z Washingtonu DC, byla jeho Národní fronta pro spásu Libye (NFSL) po zuby ozbrojená, stejně jako byla celých těch 20 let historie CIA podporovaných pokusů o povstání proti Kaddáfímu. V roce 1984 se NFSL pokusila Kaddáfího svrhnout v nezdařilém ozbrojeném puči. I Daily Globe a Mail nedávno potvrdily, že NFSL jak spolu s Libyjskou národní armádou tak i se Sahadovou novou Národní konferencí libyjské opozice (NCLO) se "pokusily v 80. letech o puče a atentáty na plukovníka Kaddáfího."
V tomto okamžiku už jak britští tak USA zástupci přiznávali, že libyjští povstalci jsou opravdu těžce vyzbrojeni, a místo aby odsuzovali násilnosti, otevřeně volali po poskytnutí dalších zbraní a vojenské podpory.
17. března 2011: OSN se rozhodly nejen k bezletové zóně nad Libyí, aby zachránili globalisty podporované povstání váznoucí v porážkách, což už hraničilo s katastrofou v "Zátoce sviní". Kanadské, USA, francouzské, arabské a UK letouny se už údajně připravovaly k operacím.
24. března 2011: V Sýrii už začaly nepokoje, zatímco NATO začínalo s bombardováním Libye a Tunisko už upadlo do politického a ekonomického chaosu. V "Globalisté udeřili v Sýrii" se důkladně rozebírá opozice a dokumentuje se, že se zase jednou vytvořily Západem podporované opoziční skupiny.
Mnoho z těchto "důkazů" o syrských nepokojích se filtrovalo přes organizace jako v Londýně sídlící Syrský výbor lidských práv, který na své webové stránky vystavoval zaslechnuté povídačky, a ty pak byly citovány korporátními zpravodajskými médii v bizarních zprávách o násilnostech, které rovněž za každou domněnkou obsahovaly i "aktivistickou promluvu". "Syrští pozorovatelé lidských práv", rovněž sídlící v Londýně, jsou nyní výlučným zdrojem citovaným zprávami korporátních médií o Sýrii.
26. března 2011: V Egyptě se projevuje kontrarevoluce a začaly se ukazovat první příznaky slábnutí El Baradejových šancí, že bude moci být instalován za presidenta. Davy vrhaly na El Baradeie kameny a prohlašovaly jej za "amerického agenta". Zase na pomoc americkým zájmům přišla na pomoc Wikileaks a znovu velice neohrabaně zkusila naočkovat "proti-Západní" image El Baradeie.
28. březen 2011: Brookingský institute financovaný Fortune-500 o tom referoval jako o "Libyjském testu nového mezinárodního řádu" - čímž tuto válku odhalil, že nemá "humanitární" povahu, nýbrž že jejím cílem je výslovné nastolení mezinárodního řádu a nadřazenosti mezinárodního práva.
17. dubna 2011: Syrské nepokoje přinesly široce rozšířené žhářství stejně jako zprávy o střelcích, kteří střílejí jak do protestujících tak do bezpečnostních sil ve snaze eskalovat násilí. V článku "Globalitická válečná mašinérie se zaměřuje na Sýrii" už USA a francouzští politici citují "Libyjský precedent" jako ospravedlnění k použití síly proti Sýrii. V pozdějším článku "Záhadní střelci barevné revoluce" se rozvíjí historický kontext, v němž lze nahlížet na současné násilnosti v Sýrii a skutečnost, že jejich provokatéři usilují o maximalizaci násilí.
21. dubna 2011: Běloruský president Alexander Lukašenko oznamuje, že jeho národ je už cílem probíhajícího skrytého útoku Západních sil podněcujících povstání ve stylu "Arabského jara". V dokumentu "Obležená Bělorus" jsou ilustrovány vazby mezi běloruskou opozicí a členy těch samých Západních organizací a institucí, co rozdmychávají Arabské jaro.
22. dubna 2011: Přistává v libyjském Benghází John McCain a bratříčkuje se s ověřenými teroristy, kteří se krátce před tím vrátili z Iráku a Afghánistánu, kde zabíjeli USA vojáky. Zpráva z West Point později s absolutní jistotou potvrdila (.pdf z CTC od West Pointu lze nalézt zde), že region, z něhož se libyjská rebelie rozšířila, byl rovněž centrem operací Libyjské islámské bojové skupiny (LIFG). Ta rovněž odhalila i fakt, že LIFG byl ve skutečnosti dlouhodobou pobočkou Al Kaiídy s tím, že členové LIFG drží nejvyšší místa ve vedení této teroristické organizace.
Květen 2011: Do "Libye za každou cenu", o konfliktu v Libyi se hlásilo, že se eskaluje včetně pokusů NATO zabít Kaddáfího a ta cílená usmrcení postihla několik členů jeho rodiny včetně několika jeho vnoučat.
"Americký arabský podvod" se pokusil o revizi posledních několika měsíců zrežírovaného chaosu, do něhož byla uvržena Severní Afrika a Střední východ, což se zmiňovalo i v "Tohle nemůžete zadusit", že National Endowment for Democracy už začal s prvním kolem sebe-velebení a s rozdáváním odměn několika ošálencům a kolaborantům, kteří pomohli jejich kampaň masakrů po celém Arabském světě uvést do reality.
Červen 2011: V článku "Arabské jaro přináší korporátní kobylky" se už skutečná agenda za nepokoji Egypta a opravdu celým "Arabským jarem" zjevně ukazuje, tedy jak zástupci USA poskytli vedení Fortune 500 exkurzi k destabilizaci Egypta a Tuniska ve snaze prosadit ekonomickou liberalizaci a privatizaci. John McCain a John Kerry tuto exkurzi vedli a byli společnými sponzory zákonů k podpoře toho, co v podstatě zaplete ekonomiky Egypta a Tuniska do mezinárodního řádu Wall Streetu a Londýna.