Střelby a bombové útoky v Ingušsku a Dagestánu tento týden opět rozdmýchaly dlouhou, brutální kampaň násilí a terorismu v regionu ruského Kavkazu - tu, která se táhla od čečenské "rebélie" v 90tých letech. Po přezkoumání nedávných událostí se stává jasným, že za oponou stojí politické a geopolitické zájmy, které aktivně pracují na destabilizaci Ruska s násilím jako nejúčinnější zbraní. Útoky nejsou jen isolované teroristické akce, ale spíše cynicky zorchestrované události dobře propojených zločineckých sítí, jejichž cílem je podnícení konfliktu a provedení agendy establishmentu amerických zpravodajských služeb k subverzi Ruska.
Teroristé, propagandisté a manipulátoři
Komplexní síť teroristických organizací, které operují pod cedulí "separatismu" a "nezávislosti" pro region Kavkazu, byly centrem destabilizace Ruska minimálně dvě dekády. Pár hodin po smrtících útocích Kavkaz Center - organizace známá jako propagandistická hlásná houba teroristického lídra Doku Umarova - vydala článek popisující útoky jako hrdinské činy a referovala mrtvé jako "ruské loutky." Tohle se nezdá být její danou misí pro "poskytování zpráv…a pomoc novinářské práci na Kavkazu", je to ve skutečnosti spíš organizace, placená americkým a finským ministerstvem zahraničí.
Kavkaz Center má dlouhý záznam podporování a obhajování teroristických akcí po celém regionu, odůvodňuje zločiny spáchané ve jménu "odporu." Kavkaz zažívá neutuchající převrácenou logiku, Rusy referuje jako "teroristy" a teroristy jako "hrdiny." Tento typ Goebbles-esque propagandy je značkou západních imperialistických projektů; jako nedávno při konfliktu v Sýrii, ve kterém Syrská národní rada, západní korporátní média a podobní referují terorismus a subverzi jako "rebélii a boj za svobodu." A navíc, je důležité poznamenat, že Emarat Kavkaz (Umarova teroristická organizace, v překladu "Kavkazský emirát") byla OSN označena jako organizace spojená s Al-Kájdou. Kavkaz Center byla samotným Umarovem popsána jako "oficiální informační orgán Emarat Kavkaz." Tohle samozřejmě podporuje opakovaná tvrzení Moskvy o spojení mezi Čečenci a dalšími extrémisty v regionu a Al-Kájdou, které až do nedávna Kavkaz Center odmítala.
I přes fakt, že takové orgány jako Kavkaz Center operují ve službách teroristů, kteří obhajují destrukci Ruska, jejich aktivita není zcela důležitá, pokud je viděna ve vzduchoprázdnu. Spíše je to asociace takových typů lidí a organizací s americkým ministerstvem zahraničí a americkou rozvědkou, které ji dělají rafinovanou. Jedna taková entita pod dohledem je Americký výbor pro mír v Kavkazu (ACPC), dříve známá jako Americký výbor pro mír v Čečensku. Jak bylo uvedeno Right Web v Institutu pro politické studie, "ACPC byla založena v roce 1999 Freedom House, neo-konzervativní organizací, která úzce spolupracuje s americkou vládou, dostává finance od National Endowment for Democracy a dalších amerických demokratických iniciativ." Tento intimní vztah mezi ACPC a americkým ministerstvem zahraničí naznačuje ani ne střet zájmů, ale spíše přímý vztah, ve kterém je tvůrce orgánem posledně jmenovaného.
Paternalistická role amerického zpravodajského establishmentu v ACPC je více než evidentní, když si přezkoumáte velice známé členy ACPC, včetně bývalého poradce pro národní bezpečnost Zbigniewa Brzezinskiho, bývalého poradce Pentagonu Richarda Perleho a další vysoké neo-konzervativce jako je William Kristol, Elliott Abrams, Kenneth Adelman, a Robert Kagan - poslední dva jsou úzce spojení s nejbližším kruhem Romneyho kampaně. Očividné je, že i přes převahu neo-konzervativců nejvyšší členové ACPC jsou vytaženi z liberálních a konzervativních establishmentů. Tady můžeme vidět, jak ACPC zastupuje oboustranný souhlas uvnitř americké imperialistické vládnoucí třídy - souhlas agrese proti Rusku. Pro politické pozorovatele by mělo být více znepokojující, vzhledem k velké pravděpodobnost Romneyho vítězství, že Rusko uvidí nápor separatismu a násilí podporované otevřeně nebo tajně ACPC a budoucí Romneyho administrací.
ACPC se ujala vedení v problému separatismu a terorismu mířeného přímo na Rusko, jak tiše, tak i neskrývaně. Poté, co se zastávala problému bývalého čečenského ministra zahraničí Ilyase Akhmadova v jeho žádosti o azyl v USA - následně ho získal spolu se štědrým stipendiem z peněz amerických daňových poplatníků - člen ACPC Zbigniew Brzezinski zašel tak daleko, že napsal předchůdce Akhmadovy knihy The Chechen Struggle. Aliance mezi politiky jako je Akhmafov a teroristickými lídry v regionu ukazují partnerství mezi různými teroristickými sítěmi a imperialistickou vládnoucí třídou na západě. A navíc ukazuje to, že spolu s oligarchy, jako je Boris Berezovsky a Roman Abramovich, USA a Británie pořád favorizují bezpečné nebe pro zločince utíkající před ruskou spravedlností.
Politický kontext
Ačkoliv jsou útoky z toho týdne tragické, jejich pravý význam je politický. Od loňského prosince probíhala destabilizační kampaň západu, zvláště Spojených států, mířená na prezidenta Putina a začalo tzv.protestní hnutí. Pokusem západních imperialistů bylo izolování Putina, jeho démonizace a oslabení jeho podpory v zemi v naději ve svržení jeho vlády a následného odstranění největší překážky v prosazování jejich hegemonické agendy. I přes finanční podporu, politickou demagogii a mediální kampaň pokusy zcela selhaly.
Jak se stalo jasným, že Vladimír Putin bude znovu zvolen do třetího termínu, americké ministerstvo zahraničí proti němu spustilo kampaň. Protestní hnutí organizované a ralizované americkým velvyslancem v Moskvě Michaelem McFaulem a vedené lidmi jako je Alexej Navalny a Boris Nemtsov, stejně tak Amerikou financovanými nevládními organizacemi jako je GOLOS a Moscow Helsinki Group, se snažilo v Rusku provést "barevnou revoluci" podle stejných taktik jako na Ukrajině, v Gruzii a kdekoliv jinde. Politickým pozorovatelům v Rusku a po celém světě bylo ale brzy očividné, že hnutí není nic jiného než povrchní destabilizační pokus, který nemá u Rusů sílu.
Kvůli selhání tohoto vytvořeného protestního hnutí se taktiky subverze musely změnit. Imperialisté museli použít nové taktiky, které by buď vzkřísily protestní hnutí, nebo inspirovaly mezinárodní vztek. A tak tu máme kontroverzi okolo feministické punkové kapely Pussy Riot. Západní média se snažila kapelu, která se účastnila nevhodných a sprostých činů v ruském kostele, pozvednout jako křižáky a mučedníky svobody slova. Tento absolutně transparentní a bezduchý pokus pro rozbouření anti-Putinovských sentimentů, stejně jako protestní hnutí, se zadrhl a zastavil. A když tajný pokus o subverzi přes využití "tiché síly" selhal, západní imperialisté aktivovali své teroristické sítě na Kavkazu, aby udělaly sílou to, co jejich zpravodajské sítě nedokázaly udělat tajně: destabilizovat Rusko.
Geopolitický výpočet
Na první pohled nekonečné útoky k subverzi Putinovy vlády jsou cynicky vytvořenou operaci, jejichž cíl má geopolitickou podstatu. Pro USA a jejich spojence, partnery a klienty Putin představuje blok, který je složitý, pokud ne nemožný řídit. Jak je jasně demonstrováno v Sýrii, prezident Putin dokáže úspěšně vést opozici Spojeným státům: impériu pokoušejícímu se zavést hegemonické plány pro region. Pomocí mezinárodních zákonů, principů národní suverenity, proti-propagandy a nespočtu diplomatických zbraní Putin spolu se spojenci v Číně zabránil široké válce, kterou se USA snažily podnítit. Putin navíc představoval velkou překážku na cestě k válce s Íránem, dalšími smrtelnému hříchu v očích západních válečných štváčů.
Putinovy "zločiny" tady nekončí. Úspěšně dokázal prosadit právo národní suverenity nad státními zdroji, uvěznit nebo zničit moc oligarchů, kteří se 90tých letech sami obohatili na účet Rusů. Úspěšně vybudoval legitimaci mezinárodních institucí jako je Šanghajská rada pro spolupráci (SCO) a BRICS, které existují mimo dominanci USA, a které se začaly vynořovat jako protiváha NATO a dalších podobných zbraní amerického imperialismu. Putin také vedl ekonomickou obnovu Ruska a udržel dominanci na energetickém trhu s ropovody, těžbou a se spoustou dohod s nadnárodními korporacemi.
Vlákno, které spojuje výše zmíněné úspěchy prezidenta Putina je neochota se klanět Spojeným státům. Putin se v očích západní imperialistické vládnoucí třídy stal nevěrný bráška, který se musí poučit pomocí síly. A nevinní Rusové tak musí pro aroganci těchto imperialistů platit svými životy. To bylo jasně demonstrováno v Sýrii, Íránu, Pákistánu a v nespočtu dalších míst po celém světě, terorismus zůstal oblíbenou zbraní v arzenálu vládnoucí třídy na západě. Útoky v Ingušsku a Dagestánu jsou pouze jen nedávnými případy. Posledními ale jistě nebudou.